ŠumavaInfo.cz

Keltové na Šumavě


Hlava keltského heroa. Známá plastika z Mšeckých Žehrovic.Keltové jsou historicky nejstarším doloženým národem na našem území, kam se dostávali prakticky ve dvou osídlovacích vlnách. 

Součástí keltské pravlasti, jejímž těžištěm byla oblast severních Alp a horního Dunaje, byly jižní a západní Čechy. Z této doby, známé pod termínem - halštatská (časně keltská 6. - 5. století př. n. l.), pochází na území jižních, středních a západních Čech téměř padesát hradišť. V souvislosti se společenskými změnami většina těchto hradišť na počátku 4. století př. n. l. zaniká.

Ve 4. století př. n. l. obsazují nejúrodnější části českých zemí západní Keltové, kteří od přelomu 5. a 4. století př. n. l. v několika vlnách postupně expandují do střední Evropy. Jejich původní sídla ležela ve východní Francii, jihozápadním Německu a v přilehlé části Švýcarska. Období druhé vlny osídlení se nazývá dobou laténskou.

Po roce 400 př. n. l. (před Kristem) se na našem území objevuje keltský kmen Bójů, který po dalších 400 let opanoval většinu Čech. Nejpravděpodobnějším důvodem jejich příchodu byl poměrně bohatý výskyt zlata v řečištích šumavských horských toků. Centrem osídlení bylo zřejmě oppidum v Třísově u Českého Krumlova (dnes na jeho území stojí zřícenina hradu Dívčí Kámen), které patří k nejrozsáhlejším keltským sídlištím v Čechách. Později jsou Keltové vystřídáni germánskými skupinami a poté Slovany. Keltové přináší na území Čech duchovní kulturu (mnohdy navazující na své halštatské předchůdce), zemědělství a řemeslný um nebývalých rozměrů, do té doby nepoznaných.

Z keltských výrazů zůstávají dodnes odvozeny názvy některých částí Šumavy. Například název řeky Otava pochází pravděpodobně z původního keltského označení Atawe = Bohatá řeka. Také tehdejší pojmenování Šumavy Gabreta má svůj původ v keltském jazyce – Gabréta hylé, co znamenalo Ovčí hory nebo také Les kozorohů. Toto pojmenování bylo zaznamenáno již ve 2. století v díle jednoho z římských autorů.

Kamenný val pod akropolí na hradišti Obří hrad. Foto: Radek David, 5.4.2014V oblasti Šumavy i Pošumaví najdeme mnoho lokalit, kudy prokazatelně vedly kroky nejvýznamnější komunity pravěké civilizace. Jmenujme alespoň některé: hradiště Věnec u Čkyně na Vimpersku, Sedlo u Albrechtic na Sušicku, Obří hrad u Nicova, Staré Prachatice, Hradiště u Netolic… Všimněte si na mapách také množství názvů obcí a kopců jako Hrádek, Hradiště, Hrad. U všech takto pojmenovaných míst je velice pravděpodobné, že byly osídleny právě keltskou civilizací.

Keltové jsou rovněž známí mimořádnou znalostí energie krajiny a také na základě těchto vědomostí si vybírali území k osídlení. Na nejenergičtějších místech pořádali kultovní náboženské obřady a tyto body označovali velkými kamennými obelisky – menhiry. Ty najdeme např. na Medvědí hoře u Březníku, na Modravském potoce, na vrchu Homole u Strážného, nedaleko Nového Dvora. Zřejmě nejvýznamnější kultovním a obřadním místem byl Obří hrad. Novodobé výzkumy však většinu z menhirů na našem území nepovažují za významově plnohodnotné. Těmi jsou převážně systémy a typy menhirů ve Francii.


Keltská hradiště - oppida

Všeobecně se pro sídla Keltů užívá název oppidum. Termín je převzatý od Římanů, kteří takto nazývali opevněná místa v těžko dostupných polohách. Oppidum však nemusí být výhradně termínem pro sídla keltských kultur a používá se i v případě sídel jiných starověkých národů. Podle archeologických výzkumů a poznatků se oppida dělí zpravidla do tří skupin: 

  • Refugium (hradiště) – patří mezi nejstarší keltská oppida. Refugia nebývala trvale osídlena a sloužila především jako úkryt pro obyvatelstvo v případě války či jiného nebezpečí. Budovala se ve strategicky co nejvýhodnějších polohách (vrcholky skalnatých kopců, ostrohy apod.). Mezi nejznámnější šumavská a pošumavská hradiště patří: Obří hrad u Nicova, Věnec u Čkyně či Sedlo u Sušice a několik dalších, která si budeme postupně popisovat v našem "Přehledu keltských hradišť...". 
  • Hrady – z doložených nálezů lze usuzovat, že hrady sloužily jako útočiště elitní vrstvě keltské šlechty a na rozdíl od Oppid či Refugií nebyly stavěny ve strategicky příliš výhodných polohách. Na našem území se příliš nenalézají. 
  • Vlastní oppida – vznikala na českém území až ve druhé polovině doby, po kterou u nás Keltové sídlili. Do té doby žili v různých dvorcích a vesnicích roztroušených poblíž zemědělsky příhodných oblastí. K budování větších sídelních celků městského charakteru – oppid, je vedla potřeba jak lepší ochrany rostoucího movitého majetku jednotlivých rodin, tak nutnost obrany před germánskými a římskými nájezdníky. Jistou formu centralizace také vyžadovala touha zapojit se do sítí dálkového obchodu a vytvoření prostoru pro řemeslnou výrobu. Předpokládá se, že počet obyvatel oppida se pohyboval kolem několika tisíc. Na území Šumavy a Pošumaví stálo jediné takové oppidum, a to v Třísově u Českého Krumlova.


Příčiny úpadku keltské kultury v Čechách

Díky úzkým vazbám na rodinné klany Keltové nevytvářeli větší správní celky. Pokud vůbec vznikly, neměly zpravidla dlouhého trvání. Jejich – byť velice vyspělá – decentralizovaná moc, nebyla v té době schopna čelit intenzivním germánským nájezdům a římským útokům. Keltové tyto nájezdy prohrávali a postupně opouštěli svá sídla až nakonec z území Čech zmizeli úplně.

Zejména v posledním století př. n. l., kdy se vojenský tlak Římanů, způsobený přibližováním hranice Římského impéria k území Čech, stával neúnosným. Ve stejném období začaly také keltská území ze severu napadat germánské kmeny (především Markomani). Tento dvojitý tlak vedl k rozpadu keltské společnosti na našem území. Většina kmenů se stáhla na západ a část byla roztroušena a asimilována ostatními národy.


Přehled keltských hradišť a oppid na Šumavě a v Pošumaví

Menu

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
Náš partner

Vyhledat v textu

Vyhledat v katalogu

24. 8. Bartoloměj

Zítra: Radim


Náš partner
ŠumavaInfo.cz - informační server Šumavy a Pošumaví