ŠumavaInfo.cz

Osídlení Šumavy

 

Od trvalého osídlení Šumavy a Pošumaví odrazovaly člověka už od pravěkých dob především nepříznivé přírodní podmínky. Jen velmi ojedinělé výjimky nám dokazují skromné nálezy z období pozdního paleolitu, mladší doby kamenné, bronzové i starší doby železné. Tyto sporé doklady ukazují zejména na osidlování podél řeky Vltavy, Otavy a Volyňky, v oblastech kolem Stožce, Libínského Sedla a Sušice. Významnou změnu v osidlování Šumavy znamenal především objev železa, rozvoj kovářství pak poskytl lidem účinnější zbraně a nástroje k použití při obživě.

Graf průběhu osídlování Šumavy

 

Mladší doba železná

Již na počátku mladší doby železné se na Šumavě, v jižních a jihozápadních Čechách objevili Keltové. Jejich nejznámější sídla jsou např. Třísov u Zlaté Koruny (největší keltské oppidum na území Jižních Čech, dnes na tomto místě najdeme hrad Dívčí Kámen), Věnec u Lčovic ( osídlený již před Kelty), Sedlo u Albrechtic, nejvýše položené hradiště (1009m n.m.) Obří hrad u Kašperských Hor a možná též opevnění Kubovy Huti. Umístění keltských hradišť v Pootaví je dáváno do souvislosti s rýžováním zlata, tomu také nasvědčuje nález dvou zlatých mincí v této oblasti.

Z doby, kdy Šumavu po Keltech osídlují Germáni, nemáme skoro žádné archeologické nálezy, až do příchodu slovanských kmenů.

Příchod Slovanů

Až s příchodem Slovanů můžeme hovořit o souvislém osídlení šumavských oblastí. Slovanské obyvatelstvo si budovalo další osady a vesnice s typickými podzemnicemi převážně v údolí řek a potoků. Klučila se půda pro pole a jen velmi pozvolna postupovalo osídlení výše do hor.

Významnou roli při osidlování Šumavy hrály obchodní stezky, kolem nichž se soustřeďovaly osady s dobrými hospodářskými podmínkami. Patrně nejznámější z nich – Zlatá stezka, je doložena již z 11.století. Do nitra Šumavy pronikají též hledači zlata, to dokládají pozůstatky po rýžování – sejpy – podél Otavy, Hamerského potoka u Horské Kvildy (nejvýše položená rýžoviště v ČR), Kvildského potoka,Volyňky, Vydry i Blanice. Pozůstatky po rýžování byly nalezeny dokonce i v okolí jezírek na Modravských slatích. Oproti tomu zemědělské osidlování vzhledem k potížím s kolonizací lesní půdy, postupovalo mnohem pomaleji. Tato kolonizace byla finančně velmi nákladná a poměrně složitá, proto se jí za podpory panovníka ujímaly zprvu jen kláštery. Tak se koncem 12. století stává církev největším vlastníkem půdy na Šumavě, hned po českém panovníkovi.

Středověk

Středověkou kolonizací byla první etapa osidlování Šumavy v podstatě dokončena. V jejím podhůří je utvořena poměrně hustá síť vesnic, při obchodních stezkách stojí prosperující města a menší městečka, osídlení dosáhlo středních a v ojedinělých případech i vyšších a pohraničních poloh. To už se začíná hospodářsky zapojovat i česká šlechta a tak ve 14. - 16. století přispívá k pronikání do hlubokých šumavských hvozdů i sklářství, které zde mělo pro svůj rozvoj výborné podmínky – dostatek dřeva a křemene.I v této době je zemědělství pořád ještě na Šumavě vedlejším zdrojem obživy obyvatel a hlavním zůstává především hornictví, hutnictví, sklářství, dřevařství a plátenictví.

Třicetiletá válka

1618 – 1648 tedy v období třicetileté války dochází k velkému hospodářskému úpadku, prudce poklesl obchod i výroba, zemědělská půda se přestala obdělávat, města a vesnice byly vypáleny, řada z nich zcela zanikla. Rozsáhlé oblasti se úplně vylidnily. Z obavy před rekatolizací odešly mnohé rody ze země a majetek je prodáván, darován či zastaven cizincům. Po této válce se feudální vlastníci snaží co nejrychleji obnovit hospodářský život Šumavy. To má však za následek velký příval kolonistů z Rakouska a Bavorska a mění tak zásadně národnostní strukturu Šumavy. Především kvůli tomuto dosídlování se vytváří protiklad mezi českou podhorskou oblastí a německou horskou krajinou. Tyto poměry zůstávají na Šumavě skoro beze změn až do první poloviny 20. století.

20. století

Tanková střelnice v Prášilech kolem r. 1980Po druhé světové válce došlo k velkým přesunům obyvatel, hlavně kvůli vyhnání původního německého obyvatelstva a novému osidlování vylidněného pohraničí.
Do opuštěných původních osad a vesnic se stěhují  jednak Češi z vnitrozemí, převážně jsou však tato místa osídlována lidmi rumunské a slovenské národnosti, kteří ke kraji neměli žádné vazby a první vlny těchto komunit spíše dál rabovaly a plenily co ještě zbylo po "první vlně" rozkradení českými poválečnými komandy a úředníky... 

Negativně se také na vývoji osídlení odrazilo umělé vytváření rozsáhlé „země nikoho“ ve vojenských oblastech hraničních prostor, trvající až do 90. let minulého století, které s sebou neslo další násilné vyliďňování a poté plenění pohraničního pásma podél celé Šumavy od všeho, co připomínalo předválečnou civilizaci. Typickým pro tuto dobu bylo především srovnávání pozůstaků původních osad se zemí, likvidace hřbitovů, odstřelování kostelů a ničení v podstatě veškerých sakrálních památek.

Menu

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
Náš partner

Vyhledat v textu

Vyhledat v katalogu

12. 12. Simona

Zítra: Lucie


Náš partner
ŠumavaInfo.cz - informační server Šumavy a Pošumaví