ŠumavaInfo.cz

Šumavská rašeliniště - slatě a mokřady

 

Mezilesní slať mezi Kvildou a Horskou Kvildou - není přístupná; foto: Radek David (28.10.2011)Rašeliniště, slatě, nivy, blata...to všechno jsou názvy pro životadárné oblasti Šumavy. Jejich zánik by znamenal vyschnutí Šumavy. Šumavské slatě vznikaly během poslední doby ledové přibližně před deseti tisíci lety a patří mezi přírodní unikáty evropského významu.

Rašeliniště jsou místa vzniku a výskytu rašeliny. Jedná se o bažinný ekosystém, který je trvale zamokřen pramenitou nebo dešťovou vodou, se značnou produkcí rostlinné biomasy, která se v důsledku zamokření a nepříznivých podmínek nedostatečně a dlouho rozkládá. V rašeliništi dochází k hromadění rostlinné organické hmoty. Odumřelé části rostlinného společenstva se shromažďují a ve spodních vrstvách, bez přístupu vzduchu, se přetvářejí na rašelinu. Přebytečná voda z rašelinišť odtéká, dochází tak k přirozenému odvodnění. Odvodněním rašelinišť vznikají mnohé potoky a říčky. Častým prvkem šumavských rašelinišť jsou četná jezírka a tůně.

Rosnatka okrouhlolistá - Tříjezerní slať, foto: Radek David (14.8.2011)Typickými a dominujícími rostlinami rašelinišť jsou rašeliníky a ploníky, které mají zásadní podíl na tvorbě rašeliny. Podíl na rostlinném společenstvu mají také keříčkové rostliny: vlochyně, borůvka, brusinka, klikva bahenní, vřes, kyhanka sivolistá a typické jsou suchopýry. Své zastoupení tu mají i masožravé rostliny: drobné rosnatky, tučnice obecná a v tůních rostoucí bublinatky.

Přechodovým ekosystémem mezi suchozemským a vodním biotopem jsou tzv. mokřady. Po deštných pralesech a korálových útesech patří mokřady mezi tři biotopy s největší biologickou aktivitou a jsou přirozeným prostředím celé řady živočichů a rostlin. Stejně jako rašeliniště představují přirozenou zásobárnu vody v přírodě.

Chalupská slať s největším rašelinným jezírkem v ČR, foto: Radek David (9.10.2002)Slatě, jak se na Šumavě rašeliniště nejčastěji nazývají, jsou pro Šumavu i charakteristickým krajinným prvkem. Typická jsou podzimní zbarvení listů brusnic a trav do červených a hnědých odstínů, jež se prolínají se sytě zbarvenými bochníky mechů - říká se, že „slatě kvetou“.

Spolu s ranními mlhami, "povalujícími" se těsně nad zemí, poskytují takto "vyzdobená" rašeliniště nezapomenutelné nálady. Svým ponurým tichem, hrozivě černým zbarvením četných tůní a bažin a mnohdy až strašidelnou atmosférou, uspokojí při podzimních nečasech srdce melancholiků a zejména fotografů. Jsou tedy také významným estetickým prvkem.

Ramsarská úmluva

Smlouva byla založena 2. února 1971 v iránském Rámsaru a slouží k mezinárodní ochraně mokřadů. Česká republika přistoupila k Ramsarské úmluvě 2. února 1990. V současné době je na našem území vyhlášeno 12 lokalit, spadajících pod ochranu této úmluvy. Patří mezi ně i 3371 hektarů rašelinišť v srdci staré Šumavy, která souhrně nazýváme - Modravské slatě.

Z důvodu ochrany rašelinišť, jako nesmírně cenných a významných šumavských lokalit, je převážná většina těchto území začleněna do I. zón NPŠ a tedy veřejnosti nepřístupná. Jen ojediněle vede přes některou slať část turistické stezky (Cikánská slať - Stará Březnická cesta...) nebo kolem nich prochází (Rybárenská slať - cesta na Javoří Pilu...). Pouze 4 ze všech slatí jsou částečně přístupné po naučných stezkách.

Druhy rašelinišť

  • rašeliniště vrchovištní – vzniká v prostředí s nízkým obsahem živin, kyselou reakcí, nižší teplotou, nízkou aktivitou mikroorganismů a s vodou obsahující málo minerálních látek. Díky nepropustným podložím pochází prakticky veškerá voda z atmosférických srážek. Hlavními vodními zdroji vrchovišť jsou deště a tající sníh.
  • rašeliniště slatinné – vzniká v prostředí bohatším na živiny, s neutrální reakcí, vyššími teplotami, početnější mikroflórou a s mineralizovanými podzemními vodami. Zadržuje menší množství vody a rašelina obsahuje více bílkovin a humnových kyselin.
  • rašeliniště přechodové – je smíšeného původu, vodními zdroji jsou ovzdušné srážky a částečně i podzemní prameny. Charakteristické je společenství rašeliníků, vlastních mechů a vyšších rostlin.

 

Přehled a popis rašelinišť...

 

Z tajuplného světa rašelinišť 

Prameniště nad Kvildou, foto: Radek David (31.7.2011)V praxi se často setkáváme s představou, dokonce z mnoha médií slyšíme a z většiny internetových stránek se dočítáme, že rašeliniště jsou jakási mimořádně zrádná území, plna životu nebezpečných nástrah v podobě zejména hlubokých močálů, které člověka nenávratně vtáhnou do svých útrob odkud není návratu. A protože člověk je tvor především senzacechtivý, není nic jednoduššího, než do uměle vytvořeného hrůzostrašného prostředí vsadit ještě příběh nějakého hrdiny či více hrdinů.
Na Šumavě je s prostředím močálů a rašelinišť spojena – hlavně díky stejnojmennému filmu - osoba tzv. „krále Šumavy“, a to bez ohledu na skutečnost, že nebezpečnost jeho počínání pro něj tkvěla v úplně jiné činnosti, diametrálně odlišné od průchodu nevinným starým brodem na rozmezí Chalupské a Novosvětské slati. Pojďme se však zabývat rašeliništi nikoliv jako hororovým výmyslem, ale jako unikátním přírodním prvkem, pro Šumavu tolik typickým a zcela zásadním pro její život.

Suchopýr v mokřadu Nad Vltavskou cestou, foto: Radek DavidPředstava, že rašeliniště je houpavý, bublající mokřad, plný jezírek, louží a nebezpečného „bahna“ s porostem kleče, rovněž není správný. Mnohá z nich vypadají na první pohled jako podmáčená louka či les, zdálky ničím rašeliniště nepřipomínající.

První, co nás na přítomnost rašeliniště zpravidla upozorní jsou zelené bochníky mechů – rašeliníků a také výskyt rostlin, svým životem na rašeliniště vázaných (suchopýry, vlochyně, klikvy). Některá rašeliniště se určují až z profilu půdy pomocí speciální sondy. Za rašeliniště se pak prohlašuje území, dosahuje-li vrstva rašeliny síly více než 30 cm.

 

 

 

Menu

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
Náš partner
ŠumavaInfo.cz - informační server Šumavy a Pošumaví