ŠumavaInfo.cz

Rýžování a těžba zlata na Šumavě

 

Horská Kvilda - sejpy při Hamerském potoce, foto: Radek David (22.5.2011)

Šumavu a její Podhůří můžeme rozdělit do tří zlatonosných oblastí. Nejbohatší a hornicky nejvíce využívanou byla střední oblast, táhnoucí se od Stach přes Kašperské Hory dále na Hartmanice. Velkým počtem středověkých rýžovišť, zejména podél toku Otavy, se vyznačuje severní oblast, směřující k Sušici. Jižní oblast se nalézá v okolí Kvildy, kde nacházíme několik rýžovišť kolem Kvildského a Hamerského potoka, na horním toku Vydry a několik menších hornických děl na odlehlých svazích.

Zlato ve zlatonosných řekách Otavě, Volyňce, Vltavě, Blanici, Kvildském či Hamerském potoce a dokonce i v jezírkách na Roklanských slatích bylo historicky prvním důvodem pronikání člověka do šumavských hvozdů. Počátky osídlení souvisí také s podzemním dobýváním zlata (Kašperské Hory).

Prvními rýžovníky a zlatokopy byli ve 4. až 1. století př. n. l. Keltové (nález dvou zlatých keltských mincí). Jednou z několika verzí původu názvu řeky Otavy je, že pochází z keltského Atawe = Bohatá řeka. Keltové těžili zlato rýžováním a těžbou rozsypů. Rovněž znali techniku čištění zlata přidáváním olova do zlaté slitiny. Nedaleko Nicova vybudovali hradiště Obří hrad. O důvodech této stavby se můžeme domnívat; zda hradiště sloužilo jako kultovní místo (více pravděpodobné), nebo ochrana zlatodolu. Během 1. stol př. n. l. keltský kmen Bójů Čechy opustil a odešel východním směrem na Bratislavu a Vídeň.

Kašperské Hory - vchod de jedné ze štol, foto: Radek David (17.4.2011)Kelty na tomto území vystřídali polabští Germáni z kmene Markomanů. Ti však zlato netěžili, pouze tu obchodovali nebo loupili. Později (v 7. a 8. století) zlatá ložiska nevyužívali ani Slované. Těžba zlata ožívá až ve 13. a 14. století, kdy se datuje i založení např. dnešní Kvildy. Zásluhou Karla IV. nastává rozkvět obchodu na Zlaté stezce (pro přesný původ názvu stezky není doposud mezi archeology jednoznačné vysvětlení), na jejíž ochranu dává postavit hrad Kašperk. Za husitských válek v letech 1419 až 1434 se těžba opět pozastavuje a do kraje přichází období epidemií. Obnovení těžby nastává během 15. a 16. století, kdy v okolí Kašperských Hor existuje 40 zlatodolů se stovkami štol a šachet.

Jak se zlato těžilo? 

Podle způsobu vzniku rozlišujeme dva typy ložisek

  1. Primární ložiska – hydrotermální zlatnato-stříbrné žíly, které vznikaly při magmatické činnosti v období variského vrásnění. V Kašperských Horách však nejde o hydrotermální žíly, ale o křemenné polohy (dosahují mocnosti až 37 metrů) vznikající zároveň s ostatními metamorfózními horninami. Zlato bylo těženo hlubinným dolováním - šachty, štoly.

  2. Druhotná ložiska – vznikala zvětráváním primárních ložisek a mají dva typy nalezišť:
  • rozsypy – zvětraliny na výchozech primárních ložisek, zlato se těžilo dolováním (štoly, šachty);
  • náplavy potoků a řek, které protékají nebo pramení v oblastech křemenných zlatonosných žil. Zlato se těžilo rýžováním a na březích těchto toků jsou dodnes viditelné tzv. sejpy (vytěžené a přerýžované nánosy ze dna potoků a řek).

Způsob středověké těžby zlata

  • ruční rubání pomocí želízka (sekáč) a mlátku (kladivo, palice). Skála byla rozpukána pomocí tzv. sázení ohněm - v průměru na metr výšky chodby o šíři půl metru byl denní postup horníka 1 až 2 cm, roční postup pak podle tvrdosti horniny 60 až 100 metrů;
  • osvětlení (bylo důležité také kvůli rozpoznání křemene od ostatních hornin, hliněné lojové lampy později nahradily petrolejky).

Úprava rudy

  • dokazuje archeologický nález zbytků středověké úpravny z přelomu 13. a 14. století;
  • tepelným rozrušováním zlatonosného křemene (zahřátí – ochlazení);
  • mletí křemene, rozpukané kusy křemene se dávaly do tzv. zlatomlýnů mezi mlýnské kameny – žernovy, které byly poháněny vodou;
  • amalgamační metoda.


Období ukončení těžby zlata

Kašperské Hory, foto: Radek David (26.11.2011)V období třicetileté války (1618 – 1648) těžba zlata opět upadá. I když během 17. a 18. století dochází k několika mimořádným nálezům ryzího zlata, jeho celkové vytěžené množství se stále snižuje.
V roce 1778 důlní aktivita ustává. Horníci se museli přeorientovat na sklářství, lesní a řemeslné práce.
Až v 19. století dochází k otevírání nových šachet (Bedřich a Kristýna), ale výnosnost a rentabilita těžby je velmi nízká.

Nové aktivity zaznamenáváme v 80. a 90. letech 20. století. V roce 1989 byla otevřena štola Naděje. V provozu je tato štola do roku 1992.
Kontroverzní práva na výzkum dolů v Kašperských Horách získává v roce 1993 firma TVX Bohemia a roku 1995 (navzdory všeobecnému protestu občanů Kašperskohorska i ochránců přírody) obnovuje ražbu. Těžba tu však nebyla prováděna a všechny hornické i průzkumné práce za účelem ověření ložiska zlata a způsobu úpravy zlatonosné rubaniny jsou definitivně zastaveny v roce 1996.

V roce 2013 se opět objevují tlaky na obnovení průzkumů s možností těžby zlata. Díky postupu zejména občanských iniciativ se tyto snahy daří eliminovat a zdá se, že volání po dalším drancování šumavské přírody ze strany těžařských společností nebude vyslyšeno. Doufejme.

Dějiny dolování zlata v Kašperských Horách

Menu

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
Náš partner

Vyhledat v textu

Vyhledat v katalogu

26. 9. Andrea

Zítra: Jonáš


Náš partner
ŠumavaInfo.cz - informační server Šumavy a Pošumaví