ŠumavaInfo.cz

Zvířena Šumavy

 

Okáč bojínkový, lokalita: Lažiště, foto: Helena Fléglová (24.6.2012)Zvířena největšího lesního komplexu v Čechách je bohatá především lesními druhy. Zachovala se zde více než jinde původní evropská fauna středních horských poloh. Formování lesa s přirozenou lesní pásmovitostí má na Šumavě své počátky v době poledové (před 8 tisíci lety). Rozvoj lesní vegetace podmínil rozvoj živočišných druhů vázaných na les. Díky vhodným stanovištím (rašeliniště, sutě...) zde zůstaly i živočišné druhy, které by jinak po odeznění glaciálu (doby ledové) ustupovaly na sever do podmínek severské tajgy nebo lesotundry. Těmto živočichům se říká glaciální relikty a patří k nim např. žluťásek borůvkový, střevlíci rodu Nebria aTrechus, vážka Aeschna subarctica, můra Anarta cordigera, linduška luční, známý tetřívek obecný, myšivka horská a další. Kolonizace Šumavy měla za následek podstatnou změnu původního vegetačního krytu.

Tím došlo k zásadním změnám druhového složení živočichů. Do krajiny se dostávají nové prvky (louky, pole, rybníky, lidská sídla, cesty), co umožnilo existenci a výskyt nových živočišných druhů, do té doby na Šumavě neznámých (babočka kopřivová, bělásek zelný, vrabec domácí, koroptev polní, hraboš polní, netopýr velký...aj.). Některé druhy člověk úmyslně vysadil (muflon, pstruh duhový), některé naopak postupně vyhubil (medvěd hnědý, vlk obecný, kočka divoká). Pokles výskytu vlivem působení člověka lze sledovat u mnoha dalších druhů – rak potoční a kamenáč, perlorodka říční, většina denních motýlů, většina brouků, tetřev hlušec...apod. V posledních 30 letech dochází k pokusům vysadit do šumavské přírody některé vyhubené druhy např. kočku divokou (v roce 1972 – neúspěšně), naopak velice úspěšný byl pokus o vysazení rysa ostrovida (1982), který se zdárně již sám rozmnožuje a rozšiřuje. Relativně novým zvířetem je na Šumavě los evropský, kterému se daří zejména v pohoří kolem Svatého Tomáše.

Fauna klimaxových smrčin

Klimaxové smrčiny jsou domovem několika vzácných druhů živočichů. Z bezobratlých je to motýl okáč rudopásý, typičtí jsou tesaříci kozlíček smrkový a kozlíček hvozdník, střevlíci rodu Trechus...aj. Fauna obratlovců je oproti smíšeným lesům chudší. Přesto zde žije několik pozoruhodných druhů ptáků např. datlík tříprstý, ořešník kropenatý, sova kulíšek nejmenší, kos horský, křivka obecná, králíček obecný a ohnivý. Ze savců vzpomeňme rozšířené druhy jako myšice lesní či kuna skalní.

Fauna rašelinišť a podmáčených smrčin

Jak jsem zmínil v úvodu, v těchto lokalitách se setkáváme se severskými druhy vážek a chrostíkem, vodní plošticí znakoplavkou. Nejtypičtějšími motýli jsou zde žluťásek borůvkový, perleťovec severní, modrásek stříbroskvrnný a výše zmíněné můry. Travařík je pozoruhodný tím, že jeho nejbližší populace obývají až lesotundru severní Evropy, Sibiře a Kanady. Nejznámější z brouků je zde velký tesařík Carabus menetresii, z pavouků pak severští slíďáci rodu Pardosa a Gnaphosa, kteří nevytvářejí sítě, ale loví přímo na povrchu rašelinných polštářů. Ozdobou rašelinišť jsou krásné mouchy pestřenky rodu Sericomyia. Z obratlovců potkáme známou zmiji obecnou, která se zde poměrně často vyskytuje v tmavé mutaci; její nejčastější potravou je hojná ještěrka živorodá. Ptáky zastupuje nejnápadnější tetřívek obecný, čečetka zimní a linduška luční. Typickým savcem rašelinišť je snad pouze myšivka horská.

Fauna sutí a skalních stěn

Bezobratlé zde představují především druhy boreoalpinního rozšíření, např. střevlíčci, můry a píďalky. Typickým ptákem skalních stěn se po zničení posledního hnízda na Stožci opět stává letecký mistr mezi dravými ptáky - sokol stěhovavý. Poměrně hojná je naše největší sova výr velký. Ze savců, kterým vyhovuje skalní terén jmenujme plcha zahradního, hojnou lišku obecnou a jezevce lesního.

Fauna horských luk

Šumavské louky jsou domovem mnoha druhů hmyzu, především motýlů. Ve dne zde zastihneme okáče roduErebia a Coenonympha, perleťovce rodu Brenthis, ohniváčky rodů Lycaena a Heodes. Z obratlovců jsou zajímaví někteří ptáci; bekasina otavní a chřástal polní, hnízdící na vlhčích šumavských lukách např. v okolí Filipovy Hutě. Nejčastějším ptačím obyvatelem nekosených luk je  bramborníček hnědý. Savce zastupuje nejčastěji hraboš mokřadní nebo myška drobná, vzácněji rejsec černý. Na louky se chodí samozřejmě pást všichni lesní kopytníci.

Fauna šumavských vod

Šumavské vody jsou stále relativně čisté. V minulosti hojný losos obecný zmizel díky nadměrnému lovu a výstavbě přehrad ve 30. letech minulého století. Indikátorem čisté vody je moucha číhalka pospolitá, nesmírně zajímavá svým vývojem (mrtvá těla vykladených samiček slouží jako potrava právě narozeným larvičkám). Z vodního hmyzu jsou na Šumavě stále hojné populace horských jepic, pošvatek a chrostíků. Žije zde i jeden z nejohroženějších korýšů rak kamenáč, stejně jako perlorodka říční (na řece Blanici např. v lokalitách na Spálenci, Blanickém mlýně a Zábrdském mlýně) a mihule potoční. Ryby zastupuje stále se zmenšující populace pstruha potočního a lipana podhorního. Ze starých smíšených lesů přelétá na vodní toky lovit čáp černý, pod vodou chodící pták skorec vodní, v okolí vzácně hnízdí hýl rudý a hojně se vyskytuje žlutý konipas horský. Typický představitel vodních savců bobr evropský byl na Šumavě vyhuben v 18. století a neznámo kam zmizel i norek evropský. Naštěstí alespoň vydra říční se v některých lokalitách udržela v poměrně hojné populaci.

Menu

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
Náš partner
ŠumavaInfo.cz - informační server Šumavy a Pošumaví