ŠumavaInfo.cz

Kaplička pod Slunečnou nazývanou Gofaheln-Moachta



Kaplička pod Slunečnou, foto: Mirka Fridrichová KunešováPíše se rok sedmnáctistý Léta Páně. Kraj při mladém toku Vltavy je potemnělý, zamlklý. Švédská vojska před půl stoletím zničila vesnice a za oběť mu padly i o samotě stojící statky a stavení. Nemoci a hlad provázejí životy lidí v této beztak drsné krajině. Nastává čas adventní a sýpky a stodoly jsou prázdné. Jak přežijí lidé tuto zimu?

Albert Müller, sedlák ze Sonnbergu – Slunečné, se vypravil s koňským potahem pro obilí až do vzdálených Uher. Pořídil dobře a s radostí v srdci se vracel zpět do zbědovaného kraje. Veze záchranu nejen pro svou rodinu, ale pro všechny lidi ve vsi.

Projel Želnavou a před ním se již na kopci objevila stavení jeho vesnice. Je na konci cesty. Jen ještě přejet údolí a pak strmé stoupání ke Slunečné. Vysílení koně však ten kopec nevyjedou. Nejprve padl únavou první, po něm druhý. Sedláček nešťastně hleděl na své věrné koníky. Co počít? Vždyť domů je to už nedaleko. Domov je na dohled a za jeho zády želnavský kostel. Vždy se k němu lidé obraceli s modlitbou a prosbou. Prosili Pannu Marii – Liebe Frau – o pomoc. Také on poklekl, děkoval za úspěšný návrat domů a prosil, aby mohl cestu dokončit. Nejen pro sebe, ale pro lidi, kteří čekali a doufali, že hladová smrt nenavštíví jejich domovy. Na temném nebi se nejprve objevila nejasná záře a pak se zjevil nadpozemsky krásný obraz ochránkyně kraje. S její pomocí a patrně též pomocí lidskou Albert i s povozem dosáhl cíle své cesty.

Kaplička u Slunečné, štít kaple, foto: Mirka Fridrichová KunešováNa památku této události nechal Albert po letech roku 1728 na místě své záchrany postavit nejprve dřevěnou kapličku s obrázkem, který vyprávěl jeho příběh. Kaplička se podle blízkého statku jmenovala Gofaheln – Moachta. Dlouho stála dřevěná kaplička při staré cestě mezi Slunečnou a Želnavou, až jednou při silné bouři padl na ni vyvrácený strom a zcela ji zničil. Obraz klečícího Alberta Műllera však zůstal nepoškozen. Obraz byl uschován v blízkém statku a lidé u něj každou sobotu zapalovali svíci. Přešla léta a rod Müllerů na dávnou událost nezapomněl. Jakob Műller nechal oku 1909 postavit novou, tentokrát žulovou kapličku. Obraz se již do ní nevrátil, ale byl nahrazen soškou Panny Marie.

Konec války a neblahý čas po ní poznamenal vsi v kraji i jejich obyvatele. Za své vzaly i kapličky a Boží muka. Ani soška ve výklenku tuto dobu nepřežila. Kaplička tam však stojí dál a vypráví nám tento dávný příběh doby vánoční.

Takto by skončilo naše vyprávění ještě v prosinci roku 2011.

Místo po havárii, foto: Mirka Fridrichová KunešováPůvodně stávala žulová kaplička mimo dosah staré cesty. Ta vedla o několik metrů dále. Její strmý spád byl při stavbě nové silnice zmírněn zatáčkou, která se téměř dotkla kapličky. Dlouho bylo vše v pořádku, až v prosinci kterýsi holandský řidič nevybral se svým terénním autem zatáčku a milá kaplička to odnesla. Na místě zůstaly jen poházené žulové bloky a reflektor auta, které srážku také nepřežilo bez úhony. V současnosti jsou bloky kamene uloženy spolu s kovovou mříží ve statku ve Slunečné. Naštěstí se dá tato kamenná stavebnice znovu sestavit a ruce šikovného kameníka jí vdechnou nový život. Bude stát kousek dále od silnice.

Takto by skončilo naše vyprávění o rok později v prosinci roku 2012.

Téměř přesně za rok vjel do stejného místa kamion, který nezvládl kluzkou silnici. Pokud by holandská pojišťovna byla čipernější a oprava kapličky by se uskutečnila, nezbylo by z kapličky, mříže a obrazu patrně vůbec nic. Že by měl pan Vilém z Rožmberka pravdu, když vyznával heslo "Festina lente - spěchej pomalu"?


Komentáře


Žádné komentáře doposud nebyly přidány.

Přidat komentář

Menu

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
Náš partner
ŠumavaInfo.cz - informační server Šumavy a Pošumaví