ŠumavaInfo.cz

Houbaříme na Šumavě

 

Křemenáč osikový, lokalita: Vimperk - Na Radosti; foto: Radek David (4.10.2011) Houbaření je bezesporu náš celonárodní fenomén, ve kterém (spolu s Francouzi a obyvateli španělského Baskicka) stojíme v globálních statistikách na čelním místě. Tyto stránky si nekladou ambici věnovat se houbaření vědecky, ale čistě prakticky tak, aby nám porozuměl, pokud možno, každý…

Přesto, chceme-li být v této zálibě co nejúspěšnější, ale také opatrní k vlastnímu zdraví či životu a co nejšetrnější k okolí a přírodě, měli bychom být vybaveni alespoň základními znalostmi ze světa hub. Převážná většina houbařů není vědekými pracovníky v oboru mykologie, nechodí na houby s mikroskopem, ani s různými chemickými roztoky, stejně jako neměří velikost a nezkoumá tvar ani barvu výtrusů.

Jsou to lidé, kteří mají radost z pohybu v přírodě a především z každého houbařského úlovku, jenž chtějí použít zejména ke kulinářským účelům, nikoliv k dalšímu bádání. Avšak vzhledem k tomu, že některé druhy hub jsou nebezpečně jedovaté, je třeba se s nimi seznámit a naučit bezpečně rozpoznávat. K tomu nevystačíme jen s fotografiemi v atlasech; stejný druh houby se může (v závislosti na protředí růstu) lišit od fotky v knize až zásadním způsobem. Je proto nezbytné znát základní botanické znaky sbíraných hub, aby nedošlo k nebezpečným záměnám. Týká se to zejména některých hub lupenatých, kdy je možné si velmi lehce splést houbu jedlou s jedovatou. Na všechny odlišnosti a možnosti záměn upozorníme u každého druhu při jeho popisu.

Ryzec syrovinka - lokalita: Pravětín u Vimperku; foto: Radek David (4.8.2011)V našem atlase zobrazujeme co největší množství variant každé houby, u zaměnitelných druhů ukážeme porovnávací fotografie, popřípadě makrosnímky různých rozlišovacích znaků. Šumava je vyhledávaným rájem milovníků sběru hub. S cílem najít nějaké houby, přijíždějí do našeho nejrozsáhlejšího pohoří ročně tisíce návštěvníků, vybavených většími či menšími znalostmi v oboru zvaném mykologie. A právě těmto houbařům je věnován náš průvodce.

Nechceme však být  pouhým návodem, jak nasbírat co nejvíce hub. Naším důležitým cílem je  upozornit (mimo nebezpečí otrav) také na skutečnost, že někdy méně znamená více, že některé druhy hub je nanejvýš nutné chránit a ne za každou cenu sbírat. Chceme vás také důkladněji naučit poznávat i méně známé druhy jedlých hub, kterých je relativně ještě dostatek, ne každý je sbírá a omezit tak sběr těch, kterých ubývá.

Stovky nezkušených houbařů z neznalosti plní košíky také houbami, které nejsou k jídlu a posléze končí v odpadcích. Přitom patří k ojedinělým ozdobám lesa. Společně se pokusíme spojit příjemné s užitečným. Vydáme se proto na procházku krásnými šumavskými i pošumavskými lesy, zavítáme na známé lokality, poznáme místa neznámá a přitom si nasbíráme nezbytně nutné množství darů lesa i horských luk, naučíme se je poznávat i chránit a také něco dobrého připravit k snědku.

Co to vlastně jsou houby?

Outkovka rumělková - lokalita: Hůrka na Prášilsku; foto: Radek David (28.8.2011)Dříve byly řazeny mezi nižší rostliny, v posledních desetiletích již představují samostatnou a velmi rozmanitou říši, postavenou mezi rostliny a živočichy. Na světě se vyskytuje přibližně 300 až 400 tisíc druhů hub. Z toho více než 90% jsou tzv. mikromycety, houby viditelné pouze pod mikroskopem nebo silnou lupou. Zbytek tvoří makromycety, tedy houby jejichž plodnice mají velikost větší než jeden milimetr; těch existuje přibližně 15 až 20 tisíc druhů.

Právě houby z této skupiny jsou předmětem našeho zájmu. Houba v našem pojetí je ve skutečnosti plodnice, útvar, sloužící k rozmnožování vlastní houby, která je ukryta pod zemí. Stručně vysvětleno to, co se domníváme, že je houba, je ve skutečnosti jakýsi „orgán“, na kterém nebo ve kterém se vytvářejí výtrusy, jako rozmnožovací částice houby, jejíž tělo, tvořeno sítí tenkých houbových vláken, je ukryto v substrátu. Ještě stručněji řečeno, jsou plodnice, které hledáme a sbíráme asi totéž, co například ovoce trhané ze stromu (jablko, hruška...apod.).

Pýchavka hruškovitá - lokalita: Lipka; foto: Helena Fléglová (2.11.2011)Pro potřeby naší stránky jsme nezvolili tradiční metodu dělení hub podle dvou botanických tříd, které nás nejvíce zajímají (houby vřeckovýtrusné a stopkovýtrusné), ale  způsob rozdělení čistě praktický a všem srozumitelný. Nicméně pro představu si ve stručnosti provedeme toto třídění zde:

  • houby vřeckovýtrusné (smrže, ucháče, lanýže...)
  • houby stopkovýtrusné: rosolovkoidní houby (boltcovitky, např. ucho Jidášovo...)
  • nelupenaté houby (lišky, kuřátka, lošáky, choroše...)

  • lupenaté houby (hlívy, šťavnatky, pečárky, muchomůrky, holubinky, ryzce, bedly, pavučince...zkrátka téměř vše, co má pod kloboukem lupeny...)
  • hřibovité houby (hřiby, křemenáče, kozáky, klouzky, slizáky...)
  • břichatkovité houby (pýchavky, hadovky, hvězdovky, pestřec, květnatec...)

 

Další sekce o houbách a houbaření

  • Recepty a konzervace hub

Menu

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
Náš partner
ŠumavaInfo.cz - informační server Šumavy a Pošumaví