ŠumavaInfo.cz

Houby v léčitelství

 

Od nepaměti používal člověk k léčení různých chorob a neduhů přírodní produkty, převážně byliny. Co mu také v minulosti jiného zbývalo? Medicína, tak jak ji známe dnes, neexistovala. Lidé se museli spolehnout na vlastní poznatky, které po tisíciletí zdokonalovali a rozšiřovali. O významu hub v léčitelství není pochyb a i když si léčivé účinky hub vybavujeme především ve spojitosti s objevem penicilínu, rozmanité využívání dlouhé řady jiných druhů rozhodně také není zanedbatelné.

 

Choroše

Tvrdé plodnice zejména troudnatce kopytovitého se v léčitelství používají patrně nejdéle. K zastavení krvácení jej používali již pravěcí lovci v době kamenné, o čem svědčí nálezy v dánském archeologickém nalezišti Maglemose.

Dužnina této houby, parazitující především na bucích a topolech, je tvořena hustou spletí houbových vláken (připomíná pórovitou houbičku), díky čemu má výborné sací vlastnosti a účinně vstřebává krev i ostatní látky vytékající z rány (jeden díl dužniny nasaje dva díly tekutiny). Dužnina má také skvělé adstringentní (stahující) účinky – zastavuje krvácení stahováním a zužováním ukončení otevřených a porušených žil či cév.

Troudnatec se používal rovněž jako tzv. „zápalná houba“ k zakládání ohně a při střelbě ze starých palných zbraní. Starořečtí lékaři vypalovali rozpálenou dužninou troudnatce povrchové kožní rány. Vyschlou doutnající dužninu používají dodnes někteří včelaři do tzv. „kuřáčků“, kterými rozdmychávají kouř mezi včely, aby eliminovali jejich podrážděnost při otevírání a práci v úlech.

Ve 13. století používali na Chirurgické lékařské škole v Bologni houbiček z troudnatce namočené v narkotických roztocích jako nového způsobu narkózy, kdy se tato nasáklá houbička přidržovala pacientovi u nosu. Spolu s troudnatcem se používaly i další chorošovité houby jako ohňovec obecný a síťkovec dubový, kdy je vojenští ranhojiči používali namočené do vinného lihu a terpentýnového oleje k zastavení krvácení.

Choroš verpáník lékařský, jehož póry vytváří kapky bezbarvé tekutiny, přidávali lékaři od antiky až po 19. století do žaludečních likérů. Tento druh choroše žije výhradně na kmenech modřínu opadavého, nám nejblíže na Slovensku a to ještě vzácně. Častěji se vyskytuje v severských oblastech Ruska, na Sibiři, v Kanadě, v Alpách a Karpatech. Verpáníku lékaři říkali „modřínová houba“.

Plodnice choroše hlízovitého (roste zejména v Itálii) a chorošovce sírového mají výrazný močopudný účinek.

Prášek z usušeného březovníku obecného se dodnes doporučuje pro příznivé účinky při prevenci a léčbě artrózy. Lžička prášku denně.

 

Ryzce

Jako močopudný prostředek se používaly i ryzec kravský a ryzec peprný, ze kterého mléko se zároveň používalo i na odstraňování bradavic.

K léčení tuberkulózy se užíval prášek z ryzce smrkového a ryzce peprného, ale i dvě houby jiných rodů outkovka vonná a strmělka anýzka.

 

Zpět na Houbaření...

Menu

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
Náš partner

Vyhledat v textu

Vyhledat v katalogu

26. 9. Andrea

Zítra: Jonáš


Náš partner
ŠumavaInfo.cz - informační server Šumavy a Pošumaví