|
Klostermannův Březník – kolébka krásy i smutku
Pürstlink byl původní název dnešního Březníku, kde se odehrává děj románu Karla Klostermanna „Ze světa lesních samot“. Luzenské údolí, kterého je Březník součástí, patří mezi šumavská zákoutí, která se nesmazatelně vryjí do srdce každému, kdo je navštíví. Není proto divu, že jeho krása učarovala i nejslavnějšímu ze šumavských literátů. Život v dřívějších dobách zde ale nebyl vůbec jednoduchý a patrně málokdo z obdivovatelů tohoto drsného kraje by jej podstoupil…
Přibližme si trochu Luzenské údolí jako přírodní fenomén minulosti i přítomnosti. Ani dnes tento kraj, všeobecně nazývaný Březník, neztrácí nic ze svých typických nálad, jak je nezaměnitelným způsobem popisuje Karel Klostermann ve své prvotině z roku 1891. Stačí zde zavítat v období podzimních nečasů a budete do děje románu vpraveni během několika okamžiků. Děj se odehrává v rozmezí let 1860-1870 výhradně v oblasti Březníku. Zachycuje období těsně před příchodem přírodní katastrofy, která postihla většinu Šumavy. Vichřice, jenž se tendy Šumavou prohnala způsobila rozsáhlé polomy a v podstatě zničila původní starý porost. Dílo zkázy dokonává následná kůrovcová kalamita. Průběh přírodní pohromy popisuje Klostermann v závěru románu. V této době jsou na Březníku dvě obydlí. Nynější hájenka je ve skutečnosti původní myslivna, ve které bydlel lesmistr. Hájovna stála několik desítek metrů pod ní. V té bydlel hajný s rodinou. Dnes stavba neexistuje.
Minulost na Březníku
Samotná drsná lokalita Luzenského údolí (oblast s největšími srážkami na Šumavě) moc k lidskému žití neláká. Nicméně, od 12. století tímto nehostinným krajem procházely úplně první karavany kupců po cestě, později jedné z nejdůležitějších středověkých obchodních tepen rozšířené do několika větví a nazývané – Zlatá stezka. Extrémní klimatické podmínky v této části centrální Šumavy nepřiměly první ani pozdější osídlovatele k vytváření trvalých osad či vesnic. Zpravidla se zde pouze dočasně zabydleli, například po dobu vhodnou k rýžování zlata v komplexu rašelinných jezírek na Modravských slatích. Později v těchto místech trvale bydlel pouze lesní personál (Březník, Roklanská hájovna...apod.). Po kalamitách na konci 19. století nechali Schwarzenbergové, do jejichž panství patřila převážná část Šumavy, na vzniklé holiny vysázet smrkovou monokulturu a ještě (zřejmě z důvodu nedostatku šumavské sadby) z nepůvodních sazenic, pocházejících z Tyrol a Krušnohorska. Ač byl tento rod vynikajícími lesními hospodáři, přece jen těmito kroky „zadělali“ na dva velké problémy v budoucnosti. Vytvořili z podstatné části Šumavy hospodářský les a díky výsadbě nepůvodních smrků položili základy dnešní kůrovcové apokalypse.
Březnická současnost
Abychom se u sousedů nenakazili tím, jak má vypadat svoboda, demokracie a rozvíjející se ekonomika, zakázali nám budovatelé „světlých zítřků“ na půlstoletí do šumavského pohraničí přístup. Lovit jeleny a užívat jiných výhod sem mohli jen papaláši a práskači Státní bezpečnosti. Zatímco u nás se v hraničním pásmu střílí po lidech a kontroluje ostnatý drát, v německé části Šumavy vzniká v roce 1970 Národní park Bavorský les. Přes nesčetné zásluhy se tato instituce pouští do riskantního a neověřeného experimentu, který po letech obdivování a prezentace jako ojedinělý přírodní jev (což je samo o sobě nesmysl, protože se tento „zázrak“ neodehrál v původním lesním společenstvu), dnes nerada přiznává, že se až taková sláva nekoná. Proti naprosto běžným případům napadení jednotlivých (převážně nemocných) smrků lýkožroutem smrkovým přestala činit sanační kroky a zvolila na území nároního parku tzv. bezzásahovou metodu v domnění, že si s tím příroda poradí. Nově založený Národní park Šumava, pod nátlakem ekologických aktivistů, tuto ideu převzal. A tak „bavorskému kůrovci“ již nestálo nic v cestě za hranice. Právě oblast Luzenského údolí a Březníku byla první, která na tento nezodpovědný experiment doplatila. Následky jsou dnes všeobecně viděny na celé Šumavě. Jak aktuální je Karel Klostermann i dnes:
…vystoupíš ze dveří myslivny, stojí před tebou Luzný, směrem jižním pláň uzavíraje. Stojí tu, bělavou, kostrbatou hlavu maje v bílé mlhy neb černé mraky zahalenou. Stojí tu nehybně, mlčí, jako by truchlil nad změnami posledních desetiletí… (Ze světa lesních samot)
Radek David
Několik pojmů z knihy, dosazených do dnešních názvů
Plattenhausenská hora (Plattenhausen) – Blatný vrch (1367,4m n.m.)
Kaltstaudenská hora – patrně Medvědí hora?
Velký Špicberk – Špičník (1351m n.m.)
Malý Špicberk – Hraniční hora (1233m n.m.)
Moorfopf – Malá Mokrůvka (1330,3m n.m.)
Margberg (pravděpodobně dnes Moorberg) – Velká Mokrůvka (1370,2m n.m)
Zirkelfilz – Vrchová slať
Vogelsteinská nádržka – bývalá Ptačí nádrž
Häupelská nádržka – patrně bývalá Černohorská nádrž
Hostinec „U Tří sluk“ – zřejmě pozdější hospoda „U Pstruha“ na Modravě |
V dnešní aktualitě jsem se rozhodla Vás pozvat do prachatického muzea na Rožmberskou muzejní noc, která se koná 3.6.2011. Vernisáž výstavy je v 17 hodin a poté je připraven zajímavý program s komentovanými prohlídkami celého muzea. Výstava poté potrvá až do 30.12.2011 pod názvem: Poslední sbohem renesančního velmože.
Nedávno jsme prošli naučnou stezku "Sudslavický okruh" (více podrobností najdete na našich stránkách na facebooku)