Kvildský potok

Další z mnoha potoků, jejichž „rodištěm“ jsou nejpůsobivější místa Šumavy – slatě. Kvildský potok odvodňuje velice známou a navštěvovanou Jezerní slať, která je zároveň nejchladnějším místem Šumavy a ČR. Průběh jeho toku je typický pro rašelinné potoky. Klidný tok po opuštění rodné slatě střídají oblasti, kde potočiště vytváří rozmanité a působivé scenérie až po hlučný úsek před ústím do většího potoka či řeky. V případě Kvildského potoka se jedná o Teplou Vltavu, do které se vlévá záhy pod Kvildou v místech, kde začíná místní část Vilémov. V roce 1923 byla nedaleko soutoku postavena malá vodní elektrárna (dnes jen zbytky), vyrábějící elektřinu pro potřeby obce, tehdy spíše horského městečka s téměř 1600 obyvateli.

Z Jezerní a Kvildské slatě protéká potok mělkým údolím mezi svahy dvou místních hor – Lapka (1.171m) a Orel (1.182m). V úseku za oběma slatěmi až po můstek na okraji Kvildy (směrem od Horské Kvildy) se ve středověku rýžovalo zlato a byly zde položeny „základy“ dnešní obce. Sejpová pole, vzniklá při rýžování zlata, jsou poměrně rozsáhlá a sejpy vysoké, takže jsou viditelné ze silnice. Patří mezi archeologické památky. V okolí sejpů jsou částečně pastviny a z části silně podmáčené louky s typickými rostlinnými společenstvy. Z živočichů se zde vyskytuje vzácný obojživelník z druhu žab - skokan ostronosý a také poměrně vzácná, černá forma zmije obecné.

Za můstkem je na Kvildském potoce vybudován malý rybníček a při další své cestě mezi spojujícími se svahy Orla a Lapky jeho tok vytváří hlubší zářez v malebném údolí s pastvinami na obou svazích. Poté se po krátkém prudším úseku vlévá do Teplé Vltavy. Délka celého toku je přibližně 4 km, voda Kvildského potoka má, laboratorně ověřené, příznivé účinky při léčbě kožních onemocnění (plísní), co bude patrně vlastností všech vod, vytékajících z rašelinišť. Díky léčebným účinkům vody bylo v minulosti na Kvildě dokonce uvažováno o výstavbě klimatických lázní.

-rad-