Hrad Rožmberk

Stojí na dlouhém ostrohu, ze tří stran obtékán Vlatvou, jako starobylý strážce stejnojmenného městečka dole v podhradí, hrdý Rožmberk.

Hrad dal vybudovat ve 13.století pan Vok z Prčice, patří tedy mezi nejstarší hrady Vítkovců, předchůdců jednoho z našich nejvýznamnějších českých šlechtických rodů - Rožmberků.

Základem hradu byla vysoká válcová věž a při ní dvoupatrový palác, obehnaný pevnou hradební zdí a příkopem. V roce 1302 si Rožmberkové sice zvolili jako své hlavní sídlo Český Krumlov a zdejší hrad využívali jen příležitostně, přesto však jej neustále rozšiřovali, budovali a vylepšovali. Ve 14.století byl k původnímu Hornímu hradu přistavěn i hrad Dolní  a oba byly spojeny mostem.

Po roce 1420 Rožmberkové hrad zastavují pánům z Walsee a vykupují ho zpět až po druhé polovině 15.století. V roce 1522 vyhořel Horní hrad a zbyla z něj jen věž Jakobínka, ta je tedy nejstarší zachovanou částí původního hradu, je zakončená krakorci a původní střechu nahradil zděný kryt.

Poslední mužský potomek rožmberského rodu, Petr Vok z Rožmberka, postoupil hrad svému synovci Janu Zlinskému a po jeho smrti pak získávají hrad do držení Švamberkové. Po Bílé hoře přešel hrad konfiskací do majetku rodu Buqoyů, za kterých byl celý radikálně přestavěn v duchu romantické novogotiky. Buqoyové hrad vlastnili až do roku 1945.

Samosebou i k Rožmberku se váží pověsti, kdo by neznal Bílou paní, ochránkyni rodu pánů   z Růže. Podle tradice jde o paní Perchtu, dceru Oldřicha z Hradce, která prý prožila nepříliš šťastné manželství s Hanušem z Lichtenštejna. Podrobně o ní píše Alois Jirásek ve   Starých pověstech českých.

Na Rožmberku se prý zjevovala poměrně často, především v noci, když kráčela vážně a     posmutněle po chodbách, oblečená do bílého šatu a s vlasy zavinutými do bílé roušky, se svazkem klíčů u pasu. Většinou zvěstovala radostnou událost, pokud však měla na rukou černé rukavičky, šlo o předzvěst smrti některého člena rodu.

Naposledy se prý zjevila poměrně nedávno - za druhé světové války, kdy hrad obsadila a využívala nacistická děvčata jako sídlo svojí organizace. Stalo se to prý jednoho dne, když dvě dívky chtěly vytáhnout na věž nacistickou vlajku. Paní Perchta se prý před nimi z ničeho nic zjevila a mlčky jim vážně hrozila. Několikrát prý byla viděna i na Jakobínce, kam už dávno nevedou žádné schody. Toto záhadné zjevení prý vyšetřovalo i gestapo a přestože nic nezjistili, vlajku se už na hradě nikdy nepokusili vztyčit.

Pověst čerpána z: Za strašidly na hrady a zámky - Petr David, Vladimír Soukup

zpracovala: H.Fléglová