Jan HUS

Narodil se v Husinci ( město v okrese Prachatice, na řece Blanici ve výšce 504m n.m.) asi roku 1369 nebo 1370, byl římskokatolickým knězem, reformátorem, kazatelem, náboženským myslitelem a v neposlední řadě mistrem a rektorem (1409 - 1410) pražské univerzity. S největší pravděpodobností je autorem reformy pravopisu, která z českého jazyka odstranila spřežky a zavedla do abecedy diakritiku.

Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek katolické církve, ta ho následně označila za kacíře, jeho učení za herezi a exkomunikovala ho. (1411) Na kostnickém koncilu byl jako kacíř odsouzen a vydán do rukou světské moci, protože odmítl odvolat svoje učení, byl odsouzen k upálení na hranici. - 6.7.1415 (Kostnice)

Jan Hus studoval na pražské univerzitě, roku 1393 tu získal titul bakalář a v roce 1396 mu byl propůjčen titul "mistr svobodných umění". Už jako univerzitní profesor byl vysvěcen na kněze (1400) a začal kázat v kostele sv.Michala o od 14.3.1402 též v Betlémské kapli.

V roce 1401 byl zvolen děkanem filizofické fakulty a později i rektorem univerzity, kde prosazoval větší podíl Čechů na jejím řízení. Jana Husa jako první exkomunikoval arcibiskup Zbyněk Zajíc a v roce 1411 i v Pise zvolený vzdoropapež Jan XXlll. Přesto Hus pokračoval v kázání i ve Viklefově obhajobě. (spis Defensio artivelorum Wycleff) Spory se přiostřovaly, když Hus vystoupil proti vyhlášení křížové výpravy roku 1412 Janem XXlll. proti králi Ladislavu Neapolskému. Papež vyhlásil odpustky všem, kdo by se bojů účastnil, ve Viklefovských kruzích už byl odpor proti odpustkům zakořeněn delší dobu. A tak Jan Hus 17.června roku 1412 napadl veřejně odpustkovou bulu a papeže nazval Antikristem. To se samosebou katolické církvi líbit nemohlo, děkan teologické fakulty Štěpán z Pálče v této souvislosti odsoudil 45 Viklefových spisů a vydal přísný zákaz je jakkoli šířit.

Na Jana Husa byla, po jeho výrocích, papežem vyhlášená klatba a stejně tak na všechny, kdo se s ním stýkali. Zároveň nakázal, aby byl Hus zajat a souzen podle církevních zákonů a že má být zbořena Betlémská kaple. Dalším krokem bylo vyhlášení interdiktu na všech místech, kde Jan Hus kázal a pobýval a na podzim byly zakázány i bohoslužby. Hus proto opustil Prahu a uchýlil se na venkov, většinu tohoto času prožil pod ochranou Jana z Ústí v okolí Kozího hrádku. Tady též sepsal svoje dílo O církvi (De ecelesia). V dubnu roku 1414 se inkognito vrátil na čas do Prahy a sepsal tu několik listů, potom až do odjezdu na konstnický koncil žil pod ochranou jindřicha Lefta z Lažan na Krakovci.

Koncil v Kostnici svolaný na 1.11.1414 měl ukončit neúnosný stav rozkolu západní církve. Jan Hus se na koncil vydal na pozvání krále Zikmunda 11.10. v domnění, že mu bude umožněno svobodně hovořit o jeho nauce a víře, neuvědomil si však, že již od začátku s ním byl veden právní proces. Glejt, který mu král vystavil, nemohl zaručit víc, než jen bezpečnou cestu celým Zikmundovým územím. Církevní proces jako takový už však byl mimo jakoukoli královu kompetenci. hus byl na koncilu uvězněn v kobce dominikánského kláštera na ostrově Bodamského jezera, tady během procesu kvůli špatným podmínkám těžce onemocněl a jednání bylo na čas přerušeno.

Do Kostnice přijíždí i král Zikmund a žáda Husovo propuštění, církevní hodnostáři však pod pohrůžkou rozpuštění koncilu zůstávají neoblomní a Hus je i nadále zajatcem. Přesto je alespoň přemístěn do jiné vazby a od té doby si ani on, ani jeho průvodci více nestěžovali. Dostával zde dopisy z Čech a byli mu umožněny i návštěvy.

V době věznění sepsal hus několik spisů: O pokání, O milování boha, O třech nepřátelích člověka, O smrtelném hříchu, O manželství, O svátosti oltářní, O přikázání páně a modlitbě. Připravil si důkladně svojí řeč ke koncilu: Řeč o míru (Sermo de pace), ale koncil s ním namísto disputace vedl rovnou proces a rozhodoval zda Husovy nauky souhlasí s naukou církve či nikoli. Nedostal právo se hájit, odvolat se ani být zastoupen advokátem. Byl by prý ochoten odvolat, kdyby se cítil vinný, ale žádal důkazy z Písma. A tak s ním sněm jednal jako se zatvrzelým kacířem.

6.7.1415 - Jan Hus byl obviněn z šíření Viklefových nauk, jeho knihy bylo nařízeno spálit a Hus byl prohlášen za zatvrzelého kacíře. Měl být "pouze" degradován, ale protože opakovaně odmítl odvolat, byl předán světské spravedlnosti s žádostí, aby byl ušetřeno jeho života.

Hus cestou na popraviště (kde dostal poslední možnost si zachránit život) zpíval mariánskou píseň Christi virgo dilectissima a přesvědčoval okolostojící lidi, že nikdy neučil bludy. Když byl přivázán k hranici, přijel Zikmundův maršálek a nabídl Husovi odvolání, aby si zachoval život, i tentokrát Hus odmítl a hranice byla zapálena. Popel byl vhozen do Rýna, aby si Husovi příznivci nemohli z hrobu udělat poutní místo.

V Čechách zpráva o Husově upálení vyvolala hněv a odpor ke koncilu a převládlo tvrzení, že Jan Hus zemřel proto, že hájil pravdu. K Viklefovým a Husovým naukám se poté přiznal i mistr Jeroným Pražský a i on byl upálen. Smrt těchto dvou českých kazatelů vedla až k husitské revoluci.