Víkendové toulání Šumavou

A je to tady, konečně víkend a předpověď počasí víc než slibná. Sluníčko, teploty tak akorát a přeháňky jen ojediněle. Takže připravit sváču, sbalit baťoh a hurá na Železnou Rudu...

Jsem na místě, vystupuji z vlaku na zastávce „Město“ a jako vždy se nejprve rozhlédnu kolem. Je opravdu krásně, výhledy do daleka, dokonce ani Velký Javor(Grosser Arber) ve vedlejším Bavorsku není zahalen závojem oparu. Udělám tedy pár snímků krajiny a poté vyrážím do centra. A nestačím se divit, úplně jsem zapomněla, že zde během tohoto víkendu probíhají tradiční „Železnorudské slavnosti“. Pěkný chaos, všude spousta lidí, stánků a kupodivu i aut v těsné blizkosti. Překvapuje mě, že jedna z hlavních ulic, na které se slavnosti konaly, nebyla nijak zvlášť uzavřena... Samozřejmě, že pouť měla i své zajímavé stránky, tak kupříkladu, mohli jste se podívat na umělecké kováře v akci, show dobrovolných hasičů, včetně opečovávaných nablýskaných historických kousků jejich vozového parku, autogramy a rozhovory s šarmem sobě vlastním poskytoval herec Pavel Nový... Prostě oslavy se vším všudy :-). U jednoho ze stánků jsem neodolala, dala si langoše a pokračovala městem....

Vlastně jsem dnes přišla prozkoumat jednu pohádkovou stezku, aby nejmladší návštěvníci Šumavy mohli putovat s tajemnými bytostmi přírodě tak vlastní :-).Trasa vede od železnorudského zámečku (dnes slouží jako „Muzeum historických motocyklů“ či pizzerie) kolem barokního kostela P. Marie Pomocné z Hvězdy, dále lesem podél Grádelského(podle jiných pramenů Polomského) potoka až k hotelu Grádl. Zde, po 10 zastaveních s pohádkovými bytostmi cestou, stezka končí a putování je možno završit(prozatím jen ve všední dny) návštěvou strašidelné knajpy ve sklepeních hotelu. Děti i jejich rodiče provází cestou skřítek Tuláček, kterého tímto pověřila víla Šumava, ochránkyně hor. Autorkou kreseb pohádkových postaviček i textů na jednotlivých zastaveních je paní Zuzana Dorogiová.

A že je to jen pohádka? Inu, kdo ví..., musím se přiznat, že také kamarádím se skřítky ;-))). Jsou to poutníčkové Bubís a Lumpís, kteří mě provázeli v přírodě už od mých dětských let a teď se soustředí na malé človíčky na Šumavě. A věřte nevěřte, často je při svých výletech přírodou ještě cítím... Vážně, tak třeba v neděli, během focení kaple sv. Barbory, abych měla lepší rozhled, vylezla jsem si na studnu poblíž. Avšak v zápalu lovení záběrů jsem šlápla do prázdna a slítla dolů jako hruška!!! :-D)). A tvrdě zrovna na to koleno, které mě už léta zlobí.. Natloukla jsem si, pravda, je to i vidět, ale i s takto pochroumanou nohou jsem ušla dalších, skoro 20 kilometrů :-). V okamžiku, kdy se, vrčíce, zvedám ze země, slyším tenounký smích a prý: „No, dávej pozor, prosím Tě, jseš horší, než ta děcka!!!..“ :-DDD))))). Tak to byl určitě Lumpís, ten má komentář vždy po ruce.. No jo, no, zdravím kluci a díky! ;-).

Stezku jsem nakonec celou neprošla, vlastně tu cestu znám a vím dobře kudy, jezdívala jsem na Grádl, tehdy ještě podnikovou chatu klatovského Kozaku, celá léta.. Takže až někdy příště, společně s človíčky – nejmladšími návštěvníky Šumavy a hlavně se všemi pohádkovými a tajemnými bytostmi, které zde bydlí. Vzkázali mi po Bubískovi, že prý už se na všechny moc těší :-)...

Neděle již proběhla formou poctivého výšlapu, vybrala jsem si hřebenovku z Železné Rudy přes Belveder – Hofmanky – Pancíř – Můstek – Prenet – Křížový vrch, konec v Zelené Lhotě. Městem jsem tentokrát jen proběhla, ale i tak mě jako vždy zarazil a zabolel jeho nynější vzhled :-(. V období totalitního režimu tak trošku opomenuté pohraniční městečko, kde např. chyběla i pravidelná lékařská péče, doktoři dojížděli na pár hodin jen v určené dny. Na podobném principu pracovaly i různé další služby, příkladně kadeřnictví.. A pokud si dobře vzpomínám, tak pro boty už jste museli třeba do Klatov.. Cestovní ruch tvořily závodní a rekreační chaty socialistických podniků. Všude v okolí dráty a hraniční pásma, za které se pochopitelně nesmělo. Jedno takové vedlo již pár metrů od výše zmiňovaného Grádlu. A zrovna tam rostly ty nejlepší a největší borůvky :-)...

Železná Ruda dnes: Casina, herny, vykřičené domy, na každém rohu vietnamští obchodníčci, všude spousta aut, takže je problém přejít ulici. Kdysi jsem zde měla možnost přímo bydlet, ale pak to z různých důvodů nevyšlo.. Když to tak pozoruji, jsem ráda... Pro srovnání, zajděte si, až budete mít volnou chvilku, do vedlejší Bavorské Rudy. Městečko je poklidné, krásně upravené, všude ta správná horská atmosféra...Nerada to přiznávám, ale naši němečtí sousedi to vzali za správný konec... Ovšem další neoddiskutovatelnou pravdou je, že právě oni jezdí k nám za „vymoženostmi“, které si k sobě nepustili....

Takže honem pryč a rovnou do přírody! Cesta po šumavských hřebenech byla báječná, krajina kouzelná... Je pravda, že hodně výhledů na trase zakrývají dnes již vzrostlé stromy, ale přesto bylo na co se dívat. Příroda přímo „křičela“ různým cvrlikáním, pískáním a šuměním, její vůně se měnila v parfémy lesních značek a do toho všeho slyším poutníčka Bubíse: „Dobrý, ne?? Musím na Tebe dát dneska pozor, máš zase den ;-))). A proč jsi přestala fotit???“... „No jo, Bubísku, náhradní baterky mi asi nepřičaruješ, ale moc díky, že na mě myslíš“...

Na své poslední zastávce, na Prenetu, jsem plánovala večeři. Před pár lety jsme právě tam doplňovali ztracené kalorie a velmi dobře se najedli. Bohužel, podnik právě změnil majitele, kteří zde byli teprve druhým dnem. Procházející turisté již snědli i jejich vlastní večeři a tak na mě už nezbylo skutečně nic. No, když se nestalo nic horšího :-DDD))))))).. Dala jsem si alespoň pivo a tyčinky a s paní majitelkou báječně popovídala. Dokonce až tak, že závěrečnou část trasy jsem brala úprkem, naštěstí ty 4 kilometry do Zelené Lhoty už byly z kopce... I na „Zelené..“ je krásně a po východu z lesa se otevřou nádherné výhledy, musím je jednou pořádně prozkoumat, ale to až někdy příšte...

A co vy??? Doufám, že jste neseděli o tak krásném víkendu za pecí.. Šumava je nádherná a pořád je co poznávat. Tak hupky šupky do přírody!!! ;-)))

Autor: Eva Desenská