Dejte si dárek..

Tak už je to zase tady, přeplněné obchody, všude zmatky, stres, doma nic hotovo, vánoce na krku a počasí na draka..

Co s tím?? Inu vzít to konečně jednou rozumně ;-). Vánoce jsou část roku jako každá jiná, akorát trochu svátečnější. Tedy, mohla by být, kdybychom si to sami nekazili. My holky přece nemusíme cídit domácnost tak, abychom se pak budili ze spaní s výkřikem hrůzy, že jsme nenablejskaly kohoutek od přívodu vody na WC.. Copak neuklízíme celoročně??  Cukroví k vánocům samozřejmě patří, ale určitě není třeba závodit, která napečeme více druhů. A máme-li tu potřebu, lze to vyřešit domluvou s několika dalšími „podobně postiženými“, každá napéci třeba jen tři druhy, ale ve větších dávkách a pak si dobrůtky mezi sebou vzájemně vyměnit :-))..  A je to!..

S čím ale moc nenaděláme, to je bohužel počasí.. To, že si všichni přejeme bílé a zasněžené vánoce, se stává rok od roku nedostupnějším přáním. Tak třeba vloni, ještě kolem dvacátého bílo, třiadvacátého ráno ledovka. A už to začíná, pády, modřiny a v tom horším případě zlomeniny, bouračky.. Na Štědrý den obleva, vánoce jsou na blátě.. Nic neukazovalo na to, že zima nakonec přijde a bude dlouhá a smutná.. Sluníčko s námi tehdy zrovna nekamarádilo.. Proč to všechno? Inu ruku na srdce, dáváme přírodě zabrat, co jsme vyslali, to nám vrací...

Nevím, proč, ale nejvíce mi utkvěly v paměti vánoce roku 1995 a 1996. Snad pro ten naprostý kontrast.

Štědrý den 1995 byl zatažený, pochmurný, na obloze těžké mraky a lilo jako z konve. Pracovala jsem tehdy v místním malém regionálním rádiu a vyšla na mě večerní služba. V okamžiku, kdy jsem se vřítila do studia totálně durch, kolega povídá: “No, nazdar! Převlíct, zout a pujč si moje pantofle. Já jdu uvařit kýbl čaje nebo to odstůněš..“

Poslechla jsem. A přes to ošklivé počasí byl večer za mixpultem moc prima. Spousta posluchačů, lidé pro mě vlastně neznámí, volalo do studia, děkovalo a přálo krásné svátky, když prý už tam musím sedět.. Mně to nevadilo. Byl to nádherný večer, plný hřejivých lidských sluníček :-)..

Štědrý den roku 1996 byl takový, jaký si všichni přejeme. Všude bílo, mrzlo až praštělo. Večer mě pozval brácha s rodinou na malé posezení. Zachumlaná a zakuklená, že mi jen brýle vyčuhovaly, jsem ten kousek cesty šla snad hodinu. Sníh jiskřil ve světle lamp a duhová světýlka předváděla magický světelný tanec. Pára od úst vytvářela mrazivé obláčky. Vzduch voněl, všude klid a mír.. Díky Ti, Bože, za tento okamžik, schovám si ho do pokladničky podobných zážitků..

Čas trhnul oponou, máme nové století, které je plné starostí, spěchu, zloby a špatné energie. Děláme si to sami, vždyť co vyšleš, to se ti vrátí..

Prosím, lidičky, zastavte se!!! Alespoň na chvíli.. Usmějte se a vzpomeňte si na něco hezkého, vyslechněte své blízké, pomáhejte si...  Takto si můžete dávat ty nejkrásnější dárky po celý rok. Nikdy není pozdě.......

Přeji vám všem jen to nejlepší :-).. Klidný zbytek adventu a krásné vánoce! ;-) Eva

Autor: Eva Desenská

Foto: Andrea Paskerová