Muchomůrka červená – Boží slina

Muchomůrka červená (Amanita muscaria) je patrně nejznámější houba, kterou pozná i dítě velmi ranného věku. V literatuře je všeobecně prezentována jako houba jedovatá. Dnes se však dostává stále více do podvědomí skutečnost, že tato ozdoba smrkových lesů (na Šumavě jedna z nejhojnějších hub) je spíše než jedovatá - halucinogenní. Již germánská mykologie hovoří o tom, že muchomůrky rostou tam, kde na zem ukápla slina Wotanova koně a s jejím užíváním prý úzce souvisí vyznávání "bílé bohyně" - vůbec nejstaršího náboženství. O mámivou "houbu štěstí" se zajímaly také středověké čarodějnice... Její halucinogenní a omamné účinky však přicházejí ve známost teprve ze zpráv o sibiřském šamanismu v roce 1730. Tyto zprávy přinesl švédský cestovatel F.J. Strahlenberg. Zde hraje muchomůrka červená významnou roli ještě ve 20. století a mezi Korjaky je to houba posvátná.

Aby se setkali se svými předky, jedí sibiřští šamani sušené klobouky muchomůrek... Účinky muchomůrky červené u irtyšských Chantů, pozoroval již v roce 1658 Polák Adam Kamiňski Dluzyk.

V severních částech Sibiře však není tato houba příliš hojná a tak si domorodci počínali velmi originálně. Zjistili, že látky způsobující opojení jsou po požití odvaru vylučovány močí a tak se při nedostatku muchomůrek pouštěli i do pití této tekutiny. Úlohou žen bývalo ukládat moč omámených mužů v plechových nádobách pro pozdější použití. Lovci si tyto "konzervy" nosili na delší lovy do tundry a v případě potřeby ji poskytl i pocestnému... Ještě v letech 1900-1901 se na Kamčatce neobešla bez muchomůrky červené žádná významná společenská či rodinná slavnost. Zajímavá vlastnost této houby neunikla dokonce ani sobům. Zvířata ji vyhledávají, sežerou, chvíli zírají otupěle před sebe a nakonec upadnou do hlubokého spánku. Omamné a halucinogenní účinky muchomůrky se prý projevují masivní zrakovou, sluchovou a hmatovou halucinací, a fantastickými vidinami, jako jsou návštěvy trpaslíčí říše... Autor: Radek David (prameny: Houby, česká encyklopedie a Stefan Haag: O druidských nápojích a čarodějném bejlí).

Napsal: Radek David