|
Než jsme jezero Laka navštívili minulou neděli (28.8.), byl jsem na tomto místě naposledy někdy v roce 2005. Pravdou je, že kam se oko podívalo, všude stál hustý smrkový les. Jenže, co to je hustý smrkový les? Je to nevyhnutelně ten typ lesa, který je Šumavě nejprospěšnější? Nepochybně smrk na Šumavu patří (původní a jedinečné jsou pro Šumavu např. podmáčené a klimaxové smrčiny), ale ne jako naprosto převládající druh stromu a už vůbec ne jako téměř jednolitá, hospodářská smrková monokultura, na kterou jsme se byli zvyklí dívat doposud. A tak nás při pohledu na „novou“ krajinu kolem jezera Laka napadlo; nesoudíme jen ze zvyku? Prostě jsme zvyklí se na něco léta dívat a tak nám připadá, že je to asi správné. Kdo jste se vydali třeba po cestě od Tříjezerní slatě na Rokytu? Neměli jste, při procházení přibližně dvoukilometrovým úsekem, kdy vás obklopuje nezdravý, polosuchý smrkový les, pocit, že vás ta okolní krajina prostě nezajímá, je nudná? Všimli jste si, že všude je sice les, ale jaký? Na zemi vrstva starého jehličí a kromě několika listů kapradin žádná jiné zeleň, nic svěžího. Jen umělá smrková monokultura, která hubí sama sebe tím, že nedává prostor ani stromům vlastního druhu zesílit, zmohutnět… Pokud se nebudeme dívat jen úzkoprsým pohledem, že před pár lety tam byl hluboký les a dnes jen spoušť po kůrovcové a těžařské kalamitě či polomech, ale důkladně se zadíváme do krajiny jako celku, pak nutně musíme dojít k jiným vlastním závěrům. Konkrétně v krajině kolem jezera Laka:
- Při pohledu na – vzhledem k věku - nepřirozeně vysoké, tenké buky až na vrcholku vytvářející listnatou korunku, které zbyly po pádu smrkové monokultury si člověk uvědomí, jak tento, na Šumavě původní, majestátný listnáč trpěl pod útiskem nepůvodního smrku.
- Jak smrkem téměř vyhubená jedle bělokorá, která byla kdysi běžnou součástí původních smíšených lesů na Šumavě, osvobozena ze sevření tisíců smrkových „kolegů“, znovu vytváří desítky nových semenáčků, majících se čile k světu.
- A mezi tím vším spatříme tu a tam mladé smrčiny, stromky jeřábu ptačího..a jiných, přirozeně se vyvíjejících a objevujících rostlin všech možných druhů…
- A kdo pozoruje i jakýsi krajinný „design“ Šumavy zjišťuje, že už to není to monotónní rozvlněné smrkové moře. Šumava i nadále zůstane převážně krajinou detailů a intimních zákoutí, ale navíc poskytne geometricky daleko pestřejší panoramatické výhledy. Z toho, že by za pár let nebyla opět celé zelená si nedělám starosti. Vždyť přece smrk není v naší republice ani nikde jinde na světě jedinou zelenou rostlinou.
Radek David
|
