Když si mám vybrat, jestli dovolenou na horách nebo u moře, dávám jednoznačně přednost tomu prvnímu. A pokud čas a další okolnosti dovolí, toulám se v horských oblastech třeba i o víkendech. Pro mě, a věřím, že takových je nás víc, to je bezvadná relaxace a „vypnutí“ všedních starostí. Mé putování často začíná v Železné Rudě, bylo tomu tak i v nedávných dnech volna...

Katastrem dnešní obce, tehdy ještě divokým horským pralesem Hvozd, procházela již ve 13. století obchodní stezka zvaná Světelská nebo Výšinná. Vozila se po ní nejen sůl, ale později i železná ruda, jejíž ložiska zde byla v 16. století objevena. Základ k dnešnímu osídlení Železné Rudy dal ve 2.polovině 17. stol. Wolfgang Jindřich hrabě z Wernbergu, který založil na úpatí Pancíře sklářskou huť a sklářství se postupně stalo rozhodujícím výrobním odvětvím. Rozvoji obce, v 18. stol. povýšené na městys, prospěla i výstavba železnice z Plzně do Bavorska v r. 1877. Budova železničního nádraží z tohoto roku dodnes stojí v místní části Alžbětín a je raritou svého druhu. Byla totiž postavena přímo na česko – bavorské hranici, kdy levá část budovy je již v Bavorsku, pravá v Čechách. Za minulého režimu se provoz na české straně zastavil a budovu i kolejiště rozdělil plot. K znovuobnovení provozu došlo až v r. 1991...

Vy všichni, kteří Železnou Rudu znáte i z dob minulých, dobře víte, že kdysi patřila mezi kouzelná horská městečka s neopakovatelnou pohodovou atmosférou... Pravda, byla tak trochu zapomenuta, např. chyběla zde pravidelná lékařská péče, doktoři dojížděli jen na pár hodin v určené dny a na podobném principu pracovaly i další služby jako třeba kadeřnictví... A pokud si dobře vzpomínám, tak pro boty jste museli už do Klatov, zrovna tak pro knihu či gramodesky. Cestovní ruch tvořily závodní a rekreační chaty socialistických podniků, v blízkém okolí samé dráty a hraniční pásma, za které se pochopitelně nesmělo.... Vzpomínám s nostalgií, jak naše výlety pravidelně končily v místním „Expressu“(dnes vietnamský obchod). Bylo to takové malé „kamenné“ občerstvení s teplými i studenými nápoji, zákusky a chlebíčky. V rohu místnosti stála hudební skříň, kde jste si za pouhou 1. korunu československou mohli nechat zahrát oblíbenou písničku ze singlových vinylů :-).

Železná Ruda dnes: Casina, herny, vykřičené domy, na každém rohu vietnamští obchodníčci, všude spousta aut, takže je problém přejít ulici. Kdysi jsem zde měla možnost přímo bydlet, ale pak to z různých důvodů nevyšlo.. Když to tak pozoruji, jsem ráda... Pro srovnání, zajděte si, až budete mít volnou chvilku, do vedlejší Bavorské Rudy. Městečko je poklidné, krásně upravené,všude ten pravý horský „šmrnc“... Nerada to přiznávám, ale naši němečtí sousedi to vzali za správný konec... Ovšem další neoddiskutovatelnou pravdou je, že právě oni jezdí k nám za „vymoženostmi“, které si k sobě sami „nepustili“....

A tak mě napadá, třeba si také vzpomínáte jak to zde vypadalo před léty. Není to tak dávno, jenom něco přes 20 let :-).. Protože to, že se nám současný stav nelíbí, na tom se asi shodneme všichni....         Eva Desenská