Keltové, oppida

První doložené zmínky o Keltech pocházejí z dob antického Řecka. Řekové se o nich zmiňují pod názvem Keltoi, přičemž Římané je později znali pod jménem Gallové. Že se jedná o tentýž národ potvrzují zápisy známého římského vojevůdce G.J. Caesara. Antičtí autoři používali název Keltové k označení "barbarského", tedy cizího obyvatelstva, které sídlilo v jejich západním a severním sousedství. Řecký historik 5. stol. př n. l. Hérodotos z Halikarnassu věděl, že řeka Dunaj sbírá své prameny v oblasti osídlené Kelty, což byla podle jeho pojetí velká etnická skupina lišící se od ostatních řečí i vlastními zvyky. V následujícím období počátku 5. stol. jsou již tito tzv. historičtí Keltové jmenováni v antických zprávách přímo v souvislosti s masivním vpádem jejich bojových skupin do severní Itálie. V 2. pol. 2. stol. Př. n. l. zařadil zprávy o Keltech v Itálii a na Balkáně do svých spisů řecký historik Polybios, další zprávy se nacházejí ve spisech Diodóra Sicilského, v díle řeckého historika a zeměpisce Strabóna a později v dílech historiků přímo keltského původu - Pompeia Troga a Cornelia Nepota.Nejznámějším a nejobšírnějším pramenem o životě Gallů jsou Zápisky o válce gallské Gaia lulia Caesara, velitele a vítěze tažení proti nim.

Národ Keltů byl kolem čtvrtého století př. n. l. řazen k největším „barbarským národům“ a byl nejmocnějším národem v západní a střední Evropě. Byl roztříštěn na velké množství kmenů, které hovořily různými dialekty - a také mezi sebou stále bojovaly, což je oslabovalo a bylo i příčinou toho, že se nikdy nevytvořil jednotný státní útvar. Keltské kmeny postupně asimilovaly jiné národy.

Keltové byli prvním známým etnikem, které významně ovlivnilo osudy našeho území. Jací to byli lidé? Jak vypadali? Antické zprávy o nich hovoří jednou jako o divokých nájezdnících, divoších a barbarech, pohrdajících smrtí stejně jako krásou antických měst, jindy vychvalují jejich hlubokou oddanost náboženství a pozoruhodnou učenlivost; zrovna tak ovšem zmiňují jejich zálibu v obžerství a hromadění zlata, zálibu v dekorativnosti stejně jako důvtipnost a schopnost napodobení.

Antičtí spisovatelé popisují Kelty jako plavovlasé a modrooké lidi velkého vzrůstu a jemné pleti.Příslušníci elity se holili a ponechávali si knírek pod nosem. Muži se prý rádi líčili a barvili si vlasy. Obecně si potrpěli na čistotu a efektní zevnějšek. Tělesná výška činila v případě mužů ve 4.-3. století př. n. l. 170 cm (plus-minus 10 cm) a žen mezi 145-160 cm. Průměrný věk okolo 37 let. Po germánské expanzi Keltové upadli v zapomnění - svůj díl na tom měl jistě i fakt, že po sobě prakticky nezanechali písemné památky. Keltové žili v rozsáhlých sídlištích, menších i zcela malých osadách Základním typem obydlí byla částečně zahloubená obdélníková stavba o rozměrech zhruba 3 x 5 metrů, se sedlovou střechou nesenou většinou dvěma kůly na podélné ose stavby. Domy byly budovány ze dřeva dokonalými tesařskými nástroji za použití četných stavebních kování a zajišťovaly se zámky se železnými klíči. Středisky vysoce rozvinuté řemeslné výroby a dálkového obchodu, ale také sídly správy kmenového území i centry náboženského kultu byla oppida, budovaná na vyvýšeném a obtížněji přístupném místě, často chráněná nepřístupnými svahy. Opevnění bylo tvořeno pásy kamenných hradeb, valy a vstupními branami. Typickým prvkem fortifikace oppid jsou tzv. klešťovité brány, tj. vstupy, kdy v místě přerušení hradby byly její konce zahnuty dovnitř, takže vytvářely jakousi uličku, na jejímž konci byla teprve vybudována vlastní stavba brány; útočníci tak byli vystaveni útokům obránců z křídel hradby. Oppida vznikala na celém území osídleném Kelty - od Britských ostrovů a Francie na západě až po Moravu, jihozápadní Slovensko a západní Mad'arsko na východě. (Nejznámější oppida: Bibracte, Francie, rozloha 130 ha; Manching, rozloha 380 ha; u nás Závist 170 ha, Stradonice, Hrazany, Hradiště - České Lhotice, Třísov, Vladař, Staré Hradisko, Nevězice, Sedlo - Albrechtice, Věnec, Hostýn).

Z většiny obsazených území se Keltové po čase stáhli, nebo byli vytlačeni. Kontakt s vyspělou antickou civilizací jim přinesl osvojení mnoha technických znalostí a zkušeností, které na obsazených místech použili, rozvinuli či přetvořili podle svých potřeb. Laténské nástroje byly důmyslně konstruovány a staly se základem nástrojářské techniky pro všechna další období až do raného středověku - objevují se kladiva, sekery, kleště, pily, vrtáky, pilníky, sekáče, průbojníky, protahováky drátu, pérové nůžky; nesmírný význam měla výroba dokonalejšího zemědělského nářadí - radlice, krojidla, kosy.

Zemědělské nářadí umožnilo kvalitnější obděláváni půdy a pěstování výnosnějších plodin (pšenice, ječmen, proso, hrách, čočka, vikev, konopí, len). Obilí se mlelo na efektivnějších rotačních mlýnech. Z domácích zvířat se chovaly především skot, prase, ovce, koza, kur, husa, kůň a pes. Hrnčíři užívali rychle rotující hrnčířský kruh a dokonalé zboží na něm vytočené vypalovali ve speciálních dvoukomorových pecích. Značného pokroku dosáhla náročná odvětví uměleckého řemesla (šperkařství, emailérství, sklářství), vyžadující množství specializovaných technologických postupů.