OSÍDLENÍ

Od trvalého osídlení Šumavy a Pošumaví odrazovaly člověka už od pravěkých dob především nepříznivé přírodní podmínky. Jen velmi ojedinělé výjimky nám dokazují skromné nálezy z období pozdního paleolitupaleolitu|||||nejstarší a nejdelší období lidských dějin - starší doba kamenná (2,7mil - 2000 př.n.l)., mladší doby kamenné, bronzové i starší doby železné. Tyto sporé doklady ukazují zejména na osidlování podél řeky Vltavy, Otavy a Volyňky, v oblastech kolem Stožce, Libínského Sedla a Sušice.

Významnou změnu v osidlování Šumavy znamenal především objev železa, rozvoj kovářství pak poskytl lidem účinnější zbraně a nástroje k použití při obživě.

Již na počátku mladší doby železné se na Šumavě, v jižních a jihozápadních Čechách objevili Keltové. Jejich nejznámější sídla jsou např. Třísov u Zlaté Koruny (největší keltské oppidum v České republice, dnes na tomto místě najdeme hrad Dívčí Kámen), Věnec u Lčovic ( osídlený již před Kelty), Sedlo u Albrechtic, nejvýše položené hradiště (1009m n.m.) Obří hradObří hrad|||||keltské hradiště na vrcholu kopce Valy tyčící se nad Popelnou, je nejvýše položeným hradištěm v Čechách u Kašperských Hor a možná též opevnění Kubovy Huti.Umístění keltských hradišť v Pootaví je dáváno do souvislosti s rýžováním zlata, tomu také nasvědčuje nález dvou zlatých mincí v této oblasti.

Z doby, kdy Šumavu po Keltech osídlují Germáni, nemáme skoro žádné archeologické nálezy, až do příchodu slovanských kmenů.

Až s příchodem Slovanů můžeme hovořit o souvislém osídlení šumavských oblastí. Slovanské obyvatelstvo si budovalo další osady a vesnice s typickými podzemnicemi převážně v údolí řek a potoků. Klučila se půda pro pole a jen velmi pozvolna postupovalo osídlení výše do hor.

Významnou roli při osidlování Šumavy hrály obchodní stezky, kolem nichž se soustřeďovaly osady s dobrými hospodářskými podmínkami. Patrně nejznámější z nich – Zlatá stezkaZlatá stezka|||||Jedna z nejvýznamnějších obchodních stezek ve středověku, sloužící převážně k obchodu se solí z rakouských míst Hallein a Schellenberg. Z Pasova byla sůl dále dopravována proti toku Dunaje a soumary přes šumavské vrcholy do Čech., je doložena již z 11.století.

Do nitra Šumavy pronikají též hledači zlata, to dokládají pozůstatky po rýžování – sejpysejpy|||||hromady na březích některých potoků, vzniklé vytěžením písku z jejich dna při rýžování zlata. – podél Otavy,Hamerského potokaHamerského potoka|||||Pramení nedaleko Horské Kvildy v rašeliništi Mezilesní slať, kterou odvodňuje; vrchoviště je typické porostem mrazových forem smrku. Na potoce, podél toku přes Horskou Kvildu, rozsáhlé středověké rýžoviště zlata (nejvýše položená sejpová pole v ČR) – archeologická památka. V dolní polovině toku protéká působivým údolím a pod mostem u Antýglu se vlévá do Vydry. u Horské Kvildy (nejvýše položená rýžoviště v ČR), Kvildského potokaKvildského potoka|||||vzniká odvodněním Jezerní slati, protéká Kvildskou slatí a Kvildou, pod kterou se vlévá do Teplé Vltavy. Jeho voda působí příznivě na kožní onemocnění (plísně).,Volyňky, Vydry i Blanice. Pozůstatky po rýžování byly nalezeny dokonce i v okolí jezírek na Modravských slatích.

Oproti tomu zemědělské osidlování vzhledem k potížím s kolonizací lesní půdy, postupovalo mnohem pomaleji. Tato kolonizace byla finančně velmi nákladná a poměrně složitá, proto se jí za podpory panovníka ujímaly zprvu jen kláštery. Tak se koncem 12. století stává církev největším vlastníkem půdy na Šumavě, hned po českém panovníkovi.

Středověkou kolonizací byla první etapa osidlování Šumavy v podstatě dokončena. V jejím podhůří je utvořena poměrně hustá síť vesnic, při obchodních stezkách stojí prosperující města a menší městečka, osídlení dosáhlo středních a v ojedinělých případech i vyšších a pohraničních poloh.

To už se začíná hospodářsky zapojovat i česká šlechta a tak ve 14. - 16. století přispívá k pronikání do hlubokých šumavských hvozdů i sklářství, které zde mělo pro svůj rozvoj výborné podmínky – dostatek dřeva a křemene.I v této době je zemědělství pořád ještě na Šumavě vedlejším zdrojem obživy obyvatel a hlavním zůstává především hornictví, hutnictví, sklářství, dřevařství a plátenictví.

1618 – 1648 tedy v období třicetileté válkytřicetileté války|||||evropský ozbrojený konflikt, vyvrcholení sporů mezi římskokatolickou církví a kalvinismem a luteránstvím. Vlastní válku započala revoluce stavů v zemích Koruny české proti panovníkovi v roce 1618. dochází k velkému hospodářskému úpadku, prudce poklesl obchod i výroba, zemědělská půda se přestala obdělávat, města a vesnice byly vypáleny, řada z nich zcela zanikla. Rozsáhlé oblasti se úplně vylidnily. Z obavy před rekatolizací odešly mnohé rody ze země a majetek je prodáván, darován či zastaven cizincům. Po této válce se feudální vlastníci snaží co nejrychleji obnovit hospodářský život Šumavy. To má však za následek velký příval kolonistů z Rakouska a Bavorska a mění tak zásadně národnostní strukturu Šumavy. Především kvůli tomuto dosidlování se vytváří protiklad mezi českou podhorskou oblastí a německou horskou krajinou. Tyto poměry zůstávají na Šumavě skoro beze změn až do první poloviny 20. století.

Po druhé světové válce došlo k velkým přesunům obyvatel, hlavně kvůli odsunu německého obyvatelstva a novému osidlování vylidněného pohraničí. Do bývalých německých vesnic se stěhují  Češi z vnitrozemí.

Negativně se také ve vývoji osídlení, odrazilo umělé vytváření rozsáhlé „země nikoho“ ve vojenských oblastech hraničních prostor, trvající až do 90. let minulého století, které s sebou neslo další násilné vyliďňování velkých oblastí Šumavy.

Čerpáno z: Život staré Šumavy: Vondruška Vlastimil

Šumava od A do Z: Záloha Jiří

Středověká kolonizace v zemích českých: Šimák J.V.

Zpracovala: Helena Fléglová