PRŮMYSL

Díky nehostinnosti Šumavských lesů prosazovali se tu lidé jen pomalu. Kolonizace Šumavy souvisí především s rozvojem obchodu, kdy byly krajinou klestěny obchodní stezky, z osad podél nich vznikají postupně městečka i královská města.

14. století přineslo rozmach hornictví, okolo dolů na zlato a stříbro vznikají hornické osady a města, v 16. století zajišťuje hornictví a obchod na stezkách blahobyt řadě měst a tak jsou v 17. - 18. století kolonizována stále vyšší místa Šumavy. Nastupuje především těžba dřeva a výroba skla. Přesto však na Šumavě ani v 19. století není průmysl nijak zvlášť rozvinut. Průmyslovými středisky byly v té době puze Sušice, Klatovy a Strakonice.

Sušice

Asi každý si okamžitě vybaví podnik SOLO Sušice.

V roce 1839 zahájil po svém návratu z Vídně sušický truhlář Vojtěch Scheinost v primitivní dílničce výrobu prvních zápalek v českých zemích. Založil tak slavnou a proslulou tradici sušických zápalek - sirek. Kvalitní výrobky se proslavily nejen doma, ale i v zahraničí. Během krátké doby, za pomoci majetku rodu Fürthů, se maličká dílna rozrostla do velkého průmyslového podniku, předválečná akciová společnost SOLO už byla celosvětovým pojmem.

Dalším důležitým oborem v Sušici bylo koželužnictví a výroba obuvi. Koželuhové tu měli svůj vlastní cech se všemi atributy, které k tomu náleží. Roku 1887 však byly všechny z důvodu nepříjemného zápachu po celém městě z centra města odstraněny. Před druhou světovou válkou byly v Sušici ještě čtyři koželužské závody. Nejvýznamnější z nich byla firma Schwarzkopf - svůj podnik rozšířil i na výrobu obuvi (byly sice dražší než "baťovky" za to však kvalitnější), později přidávají do sortimentu i kabelky či pásky.

Klatovy

Klatovy byly založeny kolem roku 1260 Přemyslem Otakarem II., procházela tudy důležitá obchodní cesta do Bavorska. V 16. století patřily Klatovy mezi deset nejvýznamnějších českých měst a roku 1547 je uváděno jako sedmé nejbohatší.

Od první poloviny 19. století zde vznikaly první manufaktury přádelnické a plátenické výroby, to byly základy pozdějšího průmyslového rozvoje města. Tradiční průmysl textilní, kožedělný, dřevařský, strojírenský i potravinářský zůstal ve městě i po 2. světové válce a později i v dobách budování socialismu. Světová sláva podniků kozak, Šumavan či Škoda už v současné době pominula.

Strakonice

O průmyslu ve Strakonicích můžeme mluvit od 19. století, kdy jednotlivé cechy začínají vyrábět ve větším množství a přecházejí na průmyslovou výrobu. Jedná se především o pivovarnictví, koželužství, kloboučnictví postřihačství a kráječství. V této době se tu také ve větší míře dostává do podvědomí židovská komunita, která nad tímto výrobním odvětvím přebírá na dlouho vedení, to vrcholí výrobou fezů v 19. a 20. století, protože fezyfezy|||||pokrývka hlavy nošená hlavně v islámských zemích, mužský zdobený střapcem, ženský perlami nebo zlatem, byl dokonce používán v rakousko-uherské armádě u bosensko-hercegovinských vojáků v českých zemích neměly žádnou tradici, soustředí se výroba především na vývoz do zahraničí.

Dalším důležitým odvětvím ve Strakonicích bylo pivovarnictví, várečné právo potvrdila v roce 1743 i Marie Terezie a opětovně v roce 1782 i císař Josef II. V letech 1883 a 1884 přistavěli majitelé tři nové sklepy a později celý pivovar i rozšířili. Začala výroba "Strakonického dudáka" toto pivo je v sortimentu dodnes.

                                                                                                                                                 zpracovala: Helena Fléglová