Historie
Rýžování a těžba zlata
|
RÝŽOVÁNÍ A TĚŽBA ZLATA
Zlato ve zlatonosných řekách Otavě, Volyňce, Vltavě, Blanici, Kvildském či Hamerském potoce a dokonce i v jezírkách na Roklanských slatích bylo historicky prvním důvodem pronikání člověka do šumavských hvozdů. Počátky osídlení souvisí také s podzemním dobýváním zlata (Kašperské Hory). Podle způsobu vzniku rozlišujeme dva typy ložisek:
– rozsypy – zvětraliny na výchozech primárních ložisek, zlato se těžilo dolováním (štoly, šachty); – náplavy potoků a řek, které protékají nebo pramení v oblastech křemenných zlatonosných žil. Zlato se těžilo rýžováním a na březích těchto toků jsou dodnes viditelné tzv. sejpy (vytěžené a přeseté nánosy ze dna potoků a řek).
Z HISTORIE TĚŽBY ZLATA Prvními rýžovníky a zlatokopy byli ve 4. až 1. století př. n. l. Keltové (nález dvou zlatých keltských mincí). Z té doby pochází i název řeky Otavy (keltsky Atave = Bohatá řeka). Keltové těžili zlato rýžováním a těžbou rozsypů. Rovněž znali techniku čištění zlata přidáváním olova do zlaté slitiny. Nedaleko Nicova vybudovali hradiště Obří hradObří hrad|||||keltské hradiště na vrcholu kopce Valy tyčící se nad Popelnou, je nejvýše položeným hradištěm v Čechách. O důvodech této stavby se můžeme domnívat, zda hradiště sloužilo jako kultovní místo, nebo ochrana zlatodolu. Během 1. stol př. n. l. Keltský kmen Bójů Čechy opustil a odešel východním směrem na Bratislavu a Vídeň. Kelty na tomto území vystřídali polabští Germáni z kmene Markomanů. Ti však zlato netěžili, pouze obchodovali nebo loupili. Později zlatá ložiska nevyužívali ani Slované v 7. a 8. století. Těžba zlata ožívá až ve 13. a 14. století, kdy se datuje i založení např. dnešní Kvildy. Zásluhou Karla IV. nastává rozkvět obchodu na Zlaté stezce (s těžbou zlata však nemá název nic společného), na jejíž ochranu dává postavit hrad Kašperk. Za husitských válek v letech 1419 až 1434 se těžba opět pozastavuje a do kraje přichází období epidemií. Obnovení těžby nastává během 15. a 16. století, kdy v okolí Kašperských Hor existuje 40 zlatodolů se stovkami štol a šachet.
ZPŮSOB STŘEDOVĚKÉ TĚŽBY ZLATA – ruční rubání pomocí želízka a mláta (během šestihodinové pracovní směny se vyrubal průměrně 1 m3, dělník byl přitom celou dobu ve skrčené poloze!); – osvětlení (bylo důležité také kvůli rozpoznání křemene od ostatních hornin, hliněné lojové lampy později nahradily petrolejky).
ÚPRAVA RUDY – dokazuje archeologický nález zbytků středověké úpravny z přelomu 13. a 14. století; – tepelným rozrušováním zlatonosného křemene (zahřátí – ochlazení); – mletí křemene, rozpukané kusy křemene se dávaly do tzv. zlatomlýnů mezi mlýnské kameny – žernovy, které byly poháněny vodou; – amalgační metoda.
OBDOBÍ UKONČENÍ TĚŽBY ZLATA V období třicetileté válkytřicetileté války|||||evropský ozbrojený konflikt, vyvrcholení sporů mezi římskokatolickou církví a kalvinismem a luteránstvím. Vlastní válku započala revoluce stavů v zemích Koruny české proti panovníkovi v roce 1618. (1618 – 1648) těžba zlata opět upadá. I když během 17. a 18. století dochází k několika mimořádným nálezům ryzího zlata, jeho celkové vytěžené množství se stále snižuje. V roce 1778 důlní aktivita ustává. Horníci se museli přeorientovat na sklářství, lesní a řemeslné práce. Až v 19. století dochází k otevírání nových šachet (Bedřich a Kristýna), ale výnosnost a rentabilita těžby je velmi nízká. Nové aktivity zaznamenáváme v 80. a 90. letech 20. století. V roce 1982 došlo ke znovuotevření štoly Naděje. V provozu je tato štola do roku 1992. Kontroverzní práva na výzkum dolů v Kašperských Horách získává v roce 1993 firma TVX Bohemia a roku 1995 (navzdory všeobecnému protestu občanů Kašperskohorska i ochránců přírody) obnovuje ražbu. Další těžba a všechny hornické i průzkumné práce jsou definitivně zastaveny v roce 1996. |