SKLÁRNY

(Výroba skla na Šumavě)

Na Šumavě byly od počátku osídlení výborné podmínky pro rozvoj sklářství. Bylo tu dostatek dřeva i křemene. Jedny z prvních písemně doložených skláren se objevují v 15. století, např. roku 1461 sklárna v Zadní Lhotě (dnes Skelná huť) nebo roku 1494 sklárna u Mochova (patřila Mertlu z Mochova, který založil další sklárnu na Onom světě). V této době jsou hlavním výrobním artiklem páteříky - korálky do růžence, skleněná kolečka do oken a v malé míře i duté sklo.

V průběhu16. a na začátku 17. století se na Šumavě počet skláren zněkolikanásobil, to jak rostla poptávka po skleněných výrobcích. Jsou zakládány další sklárny např. roku:

1560 - sklárna u Brunstu a dvě u Stachů

1566 - dvě sklárny ve Svojši

1578 - sklárna u Paští a další dvě nebo tři u Zejbiše - Javorné

1580 - další dvě na Vogelsagu (Podlesí)

Pořád ještě se zde vyrábějí pravděpodobně pouze páteříky a všechny tyto sklárny provozovali členové rodiny Glaserů.

Na Šumavě pracovalo před třicetiletou válkou zhruba 25 skláren, po válce už bylo vše úplně jinak. Spousta skláren zanikla nebo pracovala jen omezeně, částečně kvůli velkému odlivu obyvatel a také kvůli poklesu poptávky. Nejvíce byly postiženy právě páteříkové huti ve střední části Šumavy v Královském Hvozdu a na Kašperskohorsku. Kolem poloviny 17. století došlo k oživení vývozu skla a začala éra velké slávy barokního broušeného a řezaného (rytého) křišťálu. České sklo začalo dokonce postupně vytlačovat i benátskou produkci. Vedle čirých skel se začínají vyrábět i různě zabarvená, nahrazujíc cenově nedostupný čínský porcelán. Vzestup šumavských skláren v 16. - 17. století je spojován s příchodem nových sklářských rodů: Gerlů, Eisnerů, Porků, Müllerů a Hafenbrändlů z Bavorska, Adlerů a Gattenmayerů z Posázaví. Počet skláren tak na Šumavě neustále rostl, na konci 18. století to již bylo 41 skláren. (českých skláren přitom dohromady v celé zemi bylo 64)

Během 18. století se začíná ve větší míře vyrábět zrcadlové a tabulové sklo - to je spojeno především se jmény Hafenbrändlů a Abelů. Aby byla pokryta poptávka, zakládají se tedy další sklárny např. Česká Huť, Nová Hůrka, Ferdinandov, Hohenstock, Leuternhütte, Pamferova Huť, Nová Studnice a Zelená Hora.

Ovšem stavba Vchynicko - Tetovského plavebního kanáluVchynicko - Tetovského plavebního kanálu|||||technická památka, dílo určené k plavení dříví, vybudoval ho Josef Rosenauer v letech 1799 -1801, který umožnil prodej dřeva do vnitrozemí, znamená konec skláren v této oblasti. Zaniká dokonce i Filipova Huť.

Většina sklářských osad zůstávala i v 18. století ostrůvky civilizace v hlubokých lesích. S rostoucí slávou českého skla se právě během 18. století množily nabídky českým sklářům na práci v zahraničí a proto byl roku 1723 vydán první obecný patent zakazující emigraci sklářů. Poté roku 1767 byl vydán Sklářský reglement platný až do roku 1853), který zákonem upravoval pracovní podmínky sklářů, formy jejich platů, podmínky vyučení apod. Jak stoupaly ceny dřeva a potaše a s emigrací mnohých sklářů, přišlo dlouhé období krize českého sklářství.