Válečná léta

První světová válka

První světová válka přinesla na Šumavu hlad, bídu a zoufalství nad ztrátou svých nejbližších. Této války se účastnilo 39 států, překročila hranice Evropy a stala se válkou světovou. Všechno to začalo v neděli 28. června 1914, v Srbském Sarajevu byl zavražděn následník rakousko-uherského trůnu vévoda František Ferdinand d'Este a společně s ním i jeho manželka Sofie, vévodkyně z Hohenbergu. Poté vyhlašuje 28. července Franz Josef l. válku srbské vládě a jeho spojenec Německo vyhlásilo válku Rusku a Francii. Nejprve je vyhlášena částečná a 31. července 1914 všeobecná mobilizace. Tak i první šumavští muži odcházejí na frontu a do jejich chalup vstupuje jedna útrapa za druhou. Přicházejí zprávy o padlých a raněných, v celém Rakousku-Uhersku je nedostatek potravin, proto dochází k zabavování zvířat i polních plodin i zde v drsných šumavských podmínkách. Hlad, který byl už tak častým hostem šumavských chalup, se tentokrát pod jejich střechou zabydluje na několik let. Většina potravin je na lístky, nedostatek mouky způsobuje, že lidé pečou chleba i z ovsa a plev, ceny potravin rostou (např. 1kg mouky stojí až 20K, 1kg másla 60K) Na přídělové lístky je nejen cukr, sádlo, cikorka, ale i petrolej. V chalupách začínají lidé svítit tak, jako za starých časů - loučemi, u bohatších lojovými svíčkami.

Není divu, že v těchto letech hledají lidé spásu v pobožnosti. Kostelní bohoslužby jsou přeplněny osadníky i z nejvzdálenějších samot. Druhý rok války přináší další bolest do zbožných duší usedlíků, když jsou snímány vysvěcené zvony z kostelíků a kaplí a jsou přetavovány na kanóny určené k nesmyslnému zabíjení. Válka konečně skončila roku 1918 a po kapitulaci Bulharska 11.11.1918 se rozpadlo Rakousko-Uhersko. Německo podepisuje v Campiegu příměří, po čtyřech rocích válka končí, hlad, bolest a bída však v srdcích lidí z krajů šumavských lesů, luk a slatí zůstávají i nadále.

První Československá republika

K jejímu vyhlášení došlo 28. října 1918 a na Zemském sněmu v Praze byl 14. listopadu zvolen prvním prezidentem Dr. T.G. Masaryk. Vyhlášení samostatnosti a vznik první republiky přijalo německé obyvatelstvo v pohraničí velmi chladně a se značnou nevolí. I když toto území patřilo od nepaměti k českému království, němečtí kolonisté si to nepřipouštěli a se vznikem republiky chtěli z našich hraničních hor vytvořit tzv. Deutschböhmen a přičlenit je k Německu. Už v začátcích svého vzniku tak musela mladá republika čelit národnostním problémům. Rovněž hospodářská situace po ukončené válce byla velice špatná, nadále vzrůstaly ceny potravin a jen velmi pomalu rostly mzdy lesních dělníků, dělníků na pilách a při těžbě rašeliny a dalších odvětvích. Pro zajímavost mzda dělníka v papírnách vzrostla z 8 Kč na 15 -16 Kč za den. Jeden litr piva stál 3,60 Kč, 1kg másla 50 Kč, 1q žita 400 Kč, 1m látky 400 - 500 Kč a chovná kráva 5 000 Kč.

V roce 1935 se konají volby do senátu a sněmovny, přes 80% německých obyvatel hlasuje pro Sudetoněmeckou stranu Konráda Henleina a stávává se nejsilnější politickou stranou v republice. Tento politický trend se projevuje i v i v chování věřících na farnostích, bohoslužby sloužené českými knězi jsou bojkotovány, přestože byly slouženy v němčině. Objevují se i první hnědé košile s hákovým křížem na rukávu. Ten je totiž v Německu schválen jako oficiální státní symbol. V těchto pohnutých létech abdikuje prezident Masaryk a jeho nástupcem se stává Dr. Eduard Beneš. Na Šumavě se budují bunkry, které se měly již zanedlouho stát obranným zařízením proti možnému německému útoku. Tuto funkci bohužel nikdy neplnily, aby byl zachován klid v Evropě, je vyzvána československá vláda Anglií a Francií k zahájení potupného jednání s A. Hitlerem o odtržení pohraničí (Sudet) a jeho připojení k Německu. Prezidentovi a české vládě nezbylo nic jiného, než 29. září 1938 podepsat Mnichovskou dohodu. Vyhlášení Sudet bylo převážnou většinou německých obyvatel přijato s jásotem, nikdo z těch prostých lidí netušil, jak velkou daň za to zaplatí.

Druhá světová válka

Přičlenění šumavského pohraničí k Velkoněmecké říši v roce 1938 a následné vyhlášení protektorátu v roce 1939, alespoň na začátku nijak hlouběji tyto kraje nezasáhlo. Místní obyvatelé německé národnosti byli stále plni optimismu, jejich důvěra a oddanost Vůdci neochabuje. Svůj dík chtějí vyjádřit nějakým činem a tak například na jaře roku 1939 posílají Adolfu Hitlerovi májový pozdrav ze Šumavy v podobě velkého smrku, který byl poražen na Boubíně. Byl asi 350 let starý a 54m vysoký, na zátoňské nádraží byl dotažen 22 koňmi. Tento dar a vděk německých obyvatel se odehrává již po 15. březnu 1939, kdy byl v nočních hodinách vyhlášen protektorát a zbytek republiky se tak stává součástí Velkoněmecké říše. Začíná šestileté hrůzné období evropských dějin.

S důkladností vlastní německému nárou je hned v začátcích zřízeno v Klatovech gestapo, známé svou krutostí v celém rozsáhlém Pošumaví.Vytvářejí se podrobné seznamy Židů, komunistů, německých emigrantů, ale i různých spolků či organizací. K tomu velice přispěli četnické stanice i naše horlivé státní orgány. Zatýkání na sebe nenechalo čekat dlouho, již v prvních měsících okupace bylo například ve Zdíkově zatčeno 13 občanů, na Vacovsku 24 a tak bychom mohli pokračovat dál. Klatovské gestapo však nezakročovalo jen proti Čechům, zaměřili se též na Němce, kteří ve volbách volili Německou sociální demokracii, ty pak posílali na šestiměsíční převýchovu do Dachau. Pokud se někteří z nich vrátili, podléhali zvláštní kontrole říšských orgánů.

Němci věřili v bleskovou válku a tak odcházejí  do bojů z počátku s nadšením. Největší úbytek mužů přichází v roce 1941, kdy Německo otevírá východní frontu v Sovětském svazu. Zůstávají tu pouze, ženy, děti a staří lidé , práce na polích a v lesích váznou. V zimě vázne též údržba cest, není kdo by odklízel sníh, kam jen oko pohlédne, schází ruka hospodáře. Další válečný rok 1942 začíná i pro Šumavu neobvykle krutou zimou. Následuje studené a mokré jaro a neúrodné léto. Armáda potřebuje zásoby potravin, kterých je všude nedostatek. Jako z jiných částí země, i odtud putují potaviny, kterých místní mají málo i pro sebe, neustále do válčícího Německa a na válečnou frontu. Plnotučné mléko je nahrazeno odstřeďovaným, máslo margarínem, poráží se jalovice i býčci, aniž ještě dosáhli jateční váhy, to vše pro armádu a velkolepé cíle Velkoněmecké říše. Protože muži odešli bojovat, schází i na Šumavě pracovní síla, německá důkladnost našla řešení. Po celé Šumavě jsou zřizovány pracovní a zajatecké tábory, tak se tu objevují lidé různých národností z obsazovaných zemí. Většina těchto válečných zajatců pracovala v lesích, v zemědělství, při stavbě cest, v odklízení sněhu a v zimě 1944-1945 též na budování Böhmerwaldfestungu, což měly být pevnosti jako předpolí alpských pevností. Válka se protahuje a mezi německými usedlíky začíná žít jejich největší nepřítel strach. Ruce, které se tak ochotně zvedaly k nacistickému pozdravu, se již tak ochotně nezvedají. Místo vítězů a živých mužů z fronty se vracejí pouze strohé zprávy o jejich hrdinné smrti obětované za Velkoněmeckou říši. Sdělovací prostředky téměř neexistují a tak se o skutečných a pravdivých událostech v Evropě dovídají obyvatelé šumavských usedlostí právě od zajatců a lidí totálně nasazených v pracovních táborech. Zprávám o koncentračních a vyhlazovacích táborech se věřit nechce. ...........................