HOUBAŘÍME NA ŠUMAVĚ

Houbaření je bezesporu celonárodní fenomén, ve kterém (spolu s Francouzi a obyvateli španělského Baskicka) stojíme v globálních statistikách na čelním místě. Šumava a Pošumaví, to je houbařský ráj a se záměrem „zahoubařit si“ sem přijíždí tisíce návštěvníků. Tyto stránky si nekladou ambici věnovat se houbaření vědecky (obor se nazývá mykologie), ale čistě prakticky tak, aby nám porozuměl, pokud možno, každý… Přesto, chceme-li být v této zálibě co nejúspěšnější, ale také co nejšetrnější k okolí a přírodě, měli bychom být vybaveni alespoň základními znalostmi ze světa hub.

připravuje: Radek David

STRUČNÝ HOUBAŘSKÝ KALENDÁŘ

Sbírat houby můžeme prakticky po celý rok. V následujících řádcích si stručně povíme jaké houby, ve kterých ročních obdobích, můžeme najít. Předně ale jednu důležitou poznámku: Mnozí se poněkud naivně domnívají, že houby rostou ihned po dešti a úplně zbytečně se těší na bohatý úlovek. Nenechte se mýlit. Záhy po dešti roste jen několik málo druhů sbíraných hub. Převážně špičky a ucho Jidášovo. Zapamatujme si raději tuto zásadu. Většina hub začíná růst 7 až 10 den po posledním vydatném dešti. Nejlepším indikátorem, že se růst blíží je silná houbová vůně, rozléhající se lesem. To je neklamné znamení, že tak do 3 dnů to vypukne. Tuto lákavou vůni po houbách vydává nabobtnalé podhoubí z něhož plodnice vyrůstají.

Leden

Kdo by si pomyslel, že v lednu mohou růst houby. Zkuste počkat až povolí mrazy a vydejte se na příjemnou zimní procházku po hrázi rybníka či do alejí topolů, kolikrát postačí projít se po obyčejné úvozové cestě. Pozorně sledujme okolí pařezů nebo kořenů topolů a můžeme spatřit trs drobných houbiček na sametově tmavých nožkách. Je to jedlá a velmi chutná penízovka sametonohá.

Únor

I v únoru můžeme pro okolí vypadat jako houbaři poněkud divně. Nic však nedbáme a naši procházku nasměrujeme koncem února do listnatého lesa a pozorujeme více kmeny stromů než zem. Najednou objevujeme v dutině starého statného buku podivný chomáč lasturově vyhlížejících plodnic s klobouky několika plodnic rostoucích nad sebou. Nalezli jsme jeden z jedlých druhů hlív, konkrétně hlívu ústřičnou.

Hlívu v kuchyni náležitě oceníme, zvláště když ji známe i z prodeje v obchodech. Hlíva bývá velice často pěstovaná uměle. Objevit můžeme i další z jedlých hub kržatku průsvitnou.

Březen

Ve druhé polovině března už pomalu vítáme jaro. Na Šumavě je sice zima ještě v plném proudu, přesto se za houbami vyplatí zajet do teplejších nížin. Na známých místech můžeme znovu sbírat penízovku sametonohou a při troše štěstí i hlívu ústřičnou. Ve smrkových lesích, pod zvěří rozhrabaným jehličím, nalézáme bělavé až našedlé plodnice lupenaté houby šťavnatky jarní (též dříve: plžatka březnová, březnovka). Za teplejších dnů koncem března bychom mohli objevit i plodnice jedovatého  ucháče obecného i jeho jedlého příbuzného ucháče obrovského.

Duben

Duben je už opravdu houbařským měsícem. Po teplých jarních deštích nalézáme v zahradách, lukách, mezích i v příkopech plodnice smrže obecného, častěji však smrže špičatého, který roste převážně na různých skládkách dřeva, rumištích a také v místech posypaných mulčovací kůrou. V dubnu, máme-li štěstí, můžeme také nacházet, smrži velice podobnou houbu, kačenku českou a také destici chřapáčovou.

Květen

Květen je nejen měsícem lásky, ale také obdobím hojného růstu „májovek“, tedy čirůvky májovky, která roste pod křovinami na travnatých stráních. Přicházíme do lesa, kde na pařezích listnatých stromů hledáme opěnky, konkrétně šupinovku měnlivou. Při hledání opěnek se můžeme setkat s houbičkami s klobouky rozloženými jako štíty. Je to štítovka jelení. Vracíme se po louce, na které pozorujeme místa s tmavší trávou, která tvoří kruhy. Neklamné znamení, že nalezneme výskytiště špičky obecné, jedné z mála hub rostoucí bezprostředně po dešti.