ŠUMAVA V LITERATUŘE

Klostermann Karel

Narodil se 15.2.1848 v hornorakouské obci Haagnam Hausruck. (některé zdroje však uvádí jako datum narození 13.2.) Otec byl lékař Josef Klostermann a matka Charlotta Hauerová pocházela ze sklářské rodiny Abélé. Byl pokřtěn jako Karel Faustin, nejstarší z deseti sourozenců, kteří se dožili dospělosti (dva starší sourozenci zemřeli v dětství, ještě před jeho narozením)

Koncem května 1849 se celá rodina přestěhovala do Sušice. Jeho otec se tu stává praktickým lékařem a roku 1854 je povolán knížetem Gustavem Lambergem, pánem na Žichovicích pod Rábím za panského lékaře. Dětství trávil Klostermann téměř bez dozoru, měl dostatek volnosti a tak pobývá často u pasáčků, u kterých nejspíš získal lásku ke zvířatům všeho druhu.

Navštěvoval školu ve Stříbrných Horách a na zdejšího pana učitele Petra Štěpánka vzpomína v autobiografii „Červánky mého mládí“.

Studia na gymnáziu zahájil v roce 1857 v Písku, v roce 1858 přechází do Klatov a studium dokončuje v letech 1861 – 1865 opět v Písku. Klostermannův otec si přál, aby ho jeho syn následoval ve vysokoškolských studiích a tak začal Karel studovat medicínu ve Vídni (1865 – 1869), studia však nedokončil a roku 1870 se stává v Žamberku soukromým vychovatelem.

V roce 1872 nastupuje do redakce pročeského časopisu Wanderer ve Vídni, toto místo mu zajistil žamberský rodák profesor Eduard Albert – Klostermann patřil společně s T.G.Masarykem a F.L.Riegrem mezi Albertovy přátele. Vydávání časopisu však bylo po roce ukončeno z finančních důvodů a Klostermann přijímá místo suplenta na německé reálce v Plzni. Vyučuje tady němčinu a francouzštinu až do roku 1908. (od roku 1878 už jako profesor)

Poprvé se oženil v roce 1875, jeho žena umírá roku 1898 a Klostermann se ještě téhož roku znovu oženil se zámožnou vdovou po továrníkovi, to ho dostatečně zajistilo až do konce života.

Umírá 16.7.1923 ve Štěkni u Strakonic na rozedmu plic.

Klostermann měl obrovské nadání pro jazyky. Za studií ve Vídni a při pobytu v Žamberku se zdokonaloval v angličtině, francouzštině, španělštině, italštině, ruštině, rumunštině, polštině a srbochorvatštině.

Protože pocházel z česko-německého prostředí vnímal Šumavu jako společný domov obou národů, svou angažovanost ve prospěch Čechů vysvětloval jako potřebu pomáhat menšímu národu ve spolupráci s jinými a ne na jejich úkor. V korespondenci z dob studia jsou patrné rozepře, které vedl se svým německy smýšlejícím otcem.

Dílo

Klostermann na začátku své tvorby vycházel z dokumentárně pojatých fejetonů a cestopisných črtů, v nichž s citem mísil nářečí se spisovným jazykem. Do staročeského německy psaného časopisu Politik, vycházejícího v Čechách přispívá německy psanými fejetony a črty od roku 1872.

Literatuře se začal věnovat jako čtyřicetiletý a jako zralý vypravěč znalý Šumavy, byl pro čtenáře zajímavý. V jeho románech a povídkách se mu mistrně dařilo vystihnout tradice a život šumavských obyvatel i jejich soužití s okolní přírodou.

Kritika 90.let 19. století v čele s F.X.Šaldou a J.Vodákem však Klostermannovo dílo příliš neuznávala, označovala ho za příliš popisného a plochého.

Jako souborné vydání vycházely na začátku 20.století Spisy Karla Klostermanna (lexikon české literatury uvádí 38 svazků).

Literární pozůstalost je uložena v Památníku národního písemnictví.

Karel Klostermann napsal obrovské množství děl, zmiňme alespoň některá:

V srdci šumavských hvozdů

-prózy, 1896

Ze světa lesních samot

-první román volného „šumavského“ cyklu, 1894, byl i zfilmován

V ráji šumavském

-román, 1893

Pošumavské rapsodie

-prózy, 1908

Mlhy na Blatech

-román, 1909

nebo německy psané:

Böhmerwaldskizzen – (Šumavské črty,1890, vydáno vlastním nákladem)

zpracovala: Helena Fléglová