PODNEBÍ

Šumavské klima tvoří přechod mezi přímořským a vnitrozemským podnebím. Šumava patří do chladné oblasti, má malé roční výkyvy teplot a vysoké srážky, stejnoměrně rozložené během celého roku. Průměrná roční teplota se na Šumavě pohybuje od 3 do 5^o C, nejchladnějším měsícem je leden a nejteplejším pak červenec.

Nejstudenější oblastí Šumavy jsou Pláně, kde průměrná roční teplota v pramenné oblasti Vltavy dosahuje jen 3^o C. Vegetační období zde trvá pouze 4 měsíce od poloviny května do poloviny září. Nejnižší teploty bývají trvale měřeny na Jezerní slati mezi Kvildou a Horskou Kvildou u měřící stanice „Perla“ v blízkosti Kvildského potoka. Nejnižší teplota zde byla naměřena 30. 1. 1987 a to   - 41,6^o C.

Srážky jsou na Šumavě nejhojnější v měsících únoru i v říjnu, nejméně srážek spadne v září. V podhůří Šumavy je tomu naopak, tam nejvíce prší v červenci a nejsušším měsícem je únor. BřezníkBřezník|||||první písemná zmínka pochází z roku 1787, německy Pürstling, Karel Klostermann sem zasadil děj svého románu "Ze světa lesních samot".

a ModravaModrava|||||německy Mader, leží v nadmořské výšce 985m na soutoku Modravského,Roklanského a Filipohuťského potoka, jejichž soutokem vzniká Vydra. jsou oblasti, kde spadne ročně nejvíce srážek, naopak málo srážek vykazuje okolí Nových Hutí, Borových Lad a Zátoně. Průměrná výška sněhové pokrývky bývá na Pláních přes jeden metr a sníh zde leží až šest měsíců v roce. Nejdéle pak leží sníh v oblasti Březníku (až do konce května, začátku června) a ve Sněžných jámách u Hartmanic. Sluníčko nesvítí na Šumavě více než půl roku, nejmenší oblačnost připadá na zimu, největší na léto.

Kromě zeměpisné polohy, vzdálenosti od rovníku a od moře, nadmořské výšky, utváření terénu, směru a rychlosti větru nebo oblačnosti mají na počasí vliv také lesy. Šumavské lesy snižují teplotu vzduchu, zmírňují její výkyvy a zvyšují množství srážek, čím přibližují podnebí klimatu krajiny horského typu.

Kdo navštěvuje Šumavu pravidelně vícekrát za rok si zcela jistě nejvíce oblíbí období přechodu léta do podzimu, kterému říkáme babí létobabí léto|||||během babího léta lze často pozorovat volně poletující pavučiny drobných pavoučků, které lidem připomínali šedé babské vlasy. Odtud pochází název tohoto období.. Je bezesporu nekrásnějším obdobím na Šumavě a začíná již někdy koncem srpna, ale zejména po celé září a mnohdy přetrvává minimálně do poloviny října. Nádherné barvy, čistý vzduch, poměrně teplo, ostré daleké výhledy umožňující nám spatřit vrcholky Alp, to všechno jsou neopakovatelné a nezaměnitelné atributy babího léta. Nesmíme zapomenout na známé podzimní inverze, kdy nížiny bývají pokryty mlhami s doprovodným  nevlídným počasím a v nadmořských výškách Šumavy nad 1000 metrů vládne popisované bezoblačné počasí. Nebývá však nezvyklé, když na konci září napadne první sníh, který ale zpravidla brzy sleze. Předzvěstí již déle trvající či trvalé sněhové pokrývky je sníh padající někdy ve druhé polovině října, ale zpravidla až začátkem listopadu. Říjen a listopad jsou zároveň měsíce, kdy nám Šumava ukazuje svoji pravou, melancholickou, pochmurnou a zádumčivou tvář díky nízké oblačnosti, mlhám, mrholením a dešťům.

Během prosince bývá kraj pokrytý slušnou vrstvou sněhu a jen výjimečně je tomu jinak. Leden a únor jsou typické slunnými a průzračnými dny, kdy opět z vyhlídek spatřujeme panorama Alp. Vody potoků a řek dostávají ledový příkrov neskutečných tvarů. Vše co je v blízkosti dravého toku a bývá zasaženo rozstřikující se vodou namrzá a vytváří obrovskou škálu ledových tvarů.

První náznaky jara se začínají objevovat v první polovině dubna, kdy nejdříve taje sníh na slunci vystavených mokřinách a svazích. Avšak stále silné mrazy, zvláště v okolí slatí a vodních toků, nedovolují vegetační bujení jako v nížinách. Devětsil, podběl či blatouchy zde rozkvétají téměř s měsíčním zpožděním. V úžlabinách a na stinných místech drží sníh mnohdy až do června. Jarní deště střídající  slunečné dny urychlují tání sněhu a v květnu již ožívají jak květiny, tak zeleň trav a listí na stromech…