VODNÍ SÍŤ

Šumava tvoří rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Je prameništěm naší největší řeky, VltavyVltavy|||||Má prameniště na jihovýchodním úpatí Černé hory (nedaleko Kvildy) v nadmořské výšce 1.172 m. , která odvodňuje největší část šumavských vod směrem na sever. Menší část vodních toků je pak odvodňována Dunajem do Černého moře. Šumava je též místem zrodu dalších významných říčních toků: Blanice, Otavy, Úhlavy a řeky Řezná, která směřuje svůj tok na jih přes Železnou Rudu do Bavorského lesa a pod jménem Regen ústí v Regensburgu (Řezno) do Dunaje.

BlaniceBlanice|||||Její jméno je odvozeno od přídavného blanná ve smyslu protékající blaněmi- staročeský výraz blaně znamená vlhká louka nebo pastvina. pramení na svazích Knížecího stolce (Želenavská hornatina), OtavaOtava|||||zlatonosná řeka, levostranný přítok Vltavy vzniká soutokem dvou místních horských řek – Vydry a Křemelné u Čeňkovy Pily, ÚhlavaÚhlava|||||německy Angel, pramení ve výšce 1110m n.m., pravostranný přítok Radbuzy má svůj pramen pod Pancířem. Významná bavorská řeka RegenRegen|||||pův. Řezná,jediná řeka pramenící na české straně Šumavy, která je přímým přítokem Dunaje, do kterého se vlévá v bavorském Regensburgu (Řezně),169km dlouhá. pramení na jižním svahu Pancíře jako Řezná... Dále je oblast Šumavy protkána desítkami místních a regionálně významných potoků (Hamerský, Cikánský, Prášilský, Bílý, Koňský, Zlatý, Losenice, Modravský, Roklanský, Feferský...atd.) a říček (Volyňka, Křemelná, Vydra...). Některé z nich vznikají tím, že odvodňují horská rašeliniště – slatě (Hamerský, Kvildský potok...). Mnohé vodní toky jsou zlatonosnými a tato skutečnost byla důvodem počátků osídlování Šumavy. Keltové zlaté nugety ze dna řek patrně ještě sbírali (tato kultura zlato nevnímala jako cenný kov tak, jak to známe od pozdních civilizací), poté se cenný kov těžil ze zlatonosného dna rýžováním. Dnešní nálezy již nemají praktický význam. Kromě známých a pojmenovaných vodních tocích je Šumava protkána stovkami bezejmenných potůčků, které spolu s ostatními tvoří nesmírně bohatou vodní síť celé oblasti.

Také v německé části Šumavy – Bavorském lese, nacházíme obdobně hustou síť vodních toků. Ze známých řek, které v Bavorském lese pramení jmenujme Studenou Vltavu, nebo na české straně Šumavy pramenící řeku RegenRegen|||||pův. Řezná,jediná řeka pramenící na české straně Šumavy, která je přímým přítokem Dunaje, do kterého se vlévá v bavorském Regensburgu (Řezně),169km dlouhá..

Velice významnou součástí přirozené vodní sítě Šumavy jsou horská a údolní rašeliniště, která tvoří životadárnou zásobárnu vody pro celou oblast a ledovcová jezera.

Jak se „rodí“ šumavské potoky a řeky?

Mohlo by se zdát, že odpověď je jednoduchá – někde z horských pramenů. Avšak, jak jsem již naznačil v úvodním textu, klasický pramen, vyvěrající kdesi z hloubi země, je jednou ze čtyř forem vzniku šumavských potůčků, potoků, říček a řek.

Pramen

je nejpřirozenější a nejznámější formou zrodu vodního toku. Zpravidla se jedná o studánku na svahu hory, ze které vytéká malý potůček, postupně přibírající menší přítoky a s přibývající délkou svého toku sílí a zvětšuje řečiště. Takto pramení například: Křemelná, Volyňka, Blanice či Úhlava...

Prameniště

jedná se o způsob vzniku řeky z několika klasických pramenů. Ty mohou, v některých případech, tvořit prameniště velice rozsáhlé a najít ten hlavní, je záležitost složitých, zdlouhavých a zejména diskutabilních výzkumů. Klasickým příkladem vzniku řeky na velice rozlehlém prameništi je Amazonka. Její hlavní pramen byl určen teprve za pomocí GPS techniky před několika lety a podařilo se to českým vědcům. Ale pojďme na Šumavu. Zde můžeme za prameniště označit většinou kombinaci jednoho či více pramenů spolu s odvodněním rašeliniště. Nejlépe tento způsob vzniku řeky vidíme u Teplé Vltavy, která pramení z několika typických pramenů na svahu Černého hory a také odvodňuje rašeliniště na úpatí sousední hory Stráž. Celá oblast je přírodní rezervací nazvanou – Prameny Vltavy.

Odvodnění slatě

je na Šumavě velice častou formou, jak vodní tok spatří světlo světa. Jako u každé přírodní „vodní nádrže“ i na slatích funguje koloběh vody. Potoky vzniklé odvodněním slatě bývají také velice často zlatonosnými – Hamerský potok (odvodňuje Mezilesní slať mezi Kvildou a Horskou Kvildou), Kvildský potokKvildský potok|||||podél jeho toku až ke Kvildě jsou zbytky vytěženého zlatonosného dna, jeho voda má pozitivní vliv na léčbu kožních nemocí. (odvodňuje Jezerní slať), Filipohuťský potokFilipohuťský potok|||||pramení přibližně 3 km východně od Modravy v rozsáhlé Tetřevské slati (odvodňuje Tetřevskou slať)...a většinou mají velmi krátkou délku svého toku.

Soutokem

několika toků vzniká finální řeka. Zpravidla platí, že vodní tok nese jméno toho původního a nejsilnějšího, co nemusí být vždy dodrženo. Vzpomeňme případ Vltavy a Labe, kdy delší a mohutnější Vltava přijímá kratší a slabší Labe a přesto se po jejich soutoku jmenuje pokračující řeka, patrně podle „přání“ německých sousedů – Labe...

Řeka Otava vzniká soutokem dvou řek (Vydra, Křemelná), kdy i samotná Vydra je výsledkem soutoku dvou poměrně velkých potoků – Modravského a Roklanského...a tak bychom mohli pokračovat vznikem samotného Modravského potoka...apod. Také Vltava, jako taková, se rodí po soutoku dvou řek – Teplé a Studené Vltavy, z nichž každá pramení úplně jinde; Teplá pod Černou horou u Kvildy, Studená vzniká soutokem několika potoků na východním svahu hory Haidel v Bavorském lese, nedaleko horského městečka Grainet... Spojením obou, na konci rašeliniště Mrtvý luh u Volar, pokračuje řeka ve svém toku již jako Vltava.

Podrobně o jednotlivých šumavských vodních tocích, rašeliništích a jezerech pojednáváme v samostatných odkazech...

připravil: Radek David