VZNIK

Území dnešních Čech dělíme na dvě geologické soustavy Českou vysočinu a Karpatskou soustavu. Šumava patří mezi nejstarší části České vysočiny.

Prahory

Geologický vývoj šumavské části České vysočiny má svůj počátek při procesu vzniku usazených hornin (sedimentaci) na dně prahorního moře. Usazeniny (sedimenty) tvořily:

–         jíly (nejlehčí částice v největších hloubkách)

–         písky

–         organická hmota

–         křemenný písek

–         korálové útesy (atoly)

Za působení tlaku a teplot ve velkých hloubkách došlo k metamorfóze (přeměně) jednotlivých usazenin (podle uložení) a tím ke vzniku různých typů hornin. Například metamorfózou jílů a křemenných písků vzniká zlatonosný křemen.

Dalším dělením na geologické jednotky je Šumava součástí tzv. moldanubika. Název „moldanubikum“ vznikl podle území mezi Vltavou (Moldau) a Dunajem (Danube). Podle typu hornin se území rozděluje do skupin:

–         jednotvárná skupina, kterou tvoří horniny vznikající v hloubkách (pararuly, migmatity);

–         pestrá skupina, tvořena přeměnou částic z okrajových částí moře (pararuly, krystalické vápence, grafitické horniny a kvarcity;

–         série Královského hvozdu, svory (Ostrý)

Celý komplex šumavské větve centrálního moldanubického plutonumoldanubického plutonu|||||zaujímá území podkovovitého tvaru o celkové rozloze 6000 čtverečních km, táhnoucí se od Regensburgu až k Plehřimovu a Jihlavě. je protknut vyvřelinami (především žulami) – granity, které zde vystoupily během variské orogeneze (vrásnění). Podle struktury, složení a výskytu rozlišujeme na Šumavě několik typů granitů:

–         Srnský (oblast kaňonu řeky Vydry, pramenná oblast Křemelné);

–         Weinsberský (oblast mezi Českými Žleby a Knížecími PláněmiKnížecími Pláněmi|||||Bývalá knížecí obec,5km od Borové Lady, 1020m n.m.,byla srovnána se zemí a za přispění rodáků tu byl v roce 1992 obnoven hřbitov a na místě kostela vztyčen kříž.);

–         Eisgerský nebo-li Pleknštejnská žula (masív Trojmezné hornatiny, Kamenné moře v okolí Plešného jezera, žulové skalní město na Medvědí stezce...);

–         Rastenberský (na ploše asi 100 km², Želnavská hornatina, drobné masívy v okolí Stožce).

Prvohory

Při horotvorných procesech, zejména v období variského vrásněnívariského vrásnění|||||horotvorný proces, ke kterému došlo v prvohorách (320 až 300 mil. let) byly tyto horniny vyzdviženy. V této době měla Šumava přibližně podobu dnešních Alp. Posléze jsou horské masívy po miliony dalších let denudovány (snižování zemského povrchu) a erodovány (klimaticky narušovány).

Třetihory

Ve třetihorách došlo ke dvěma významným geologickým jevům, které zcela změnily tvář tehdejšího území dnešní Šumavy. Jednak k dalšímu a poslednímu horotvornému procesu tzv. alpinskému vrásnění (25 mil. let), během kterého došlo k pozvolnému vyzdvižení horstev a pohoří bylo již zaoblené. Od této doby dochází opět k denudaci (snižování zemského povrchu) a tím i ke snížení celého pohoří a Šumava dostává přibližně dnešní podobu.

Druhým významným jevem bylo utvoření nové vodní sítě a to do dnešní podoby. Stará říční síť zaniká. Vltava, která  se původně vlévala do Dunaje, dostává současný severní směr. Až na malé výjimky se přerušuje spojení říční sítě Šumavy s Dunajem, do kterého byla původně tato síť odvodňována.

Čtvrtohory

Typickým čtvrtohorním jevem bylo střídání doby ledové (glaciály) a doby meziledové (interglaciály).

Kontinentální ledovec ze severní Evropy se ve studeném období glaciálu dostává až k severní hranici České vysočiny. Z toho usuzujeme, že tento ledovec pokrýval i některé nejsevernější části naši republiky.. Jeho přítomnost vytvořila v Čechách tzv. periglaciální oblast  nebo-li předpolí ledovce.

Na nejvyšších vrcholech Šumavy a jejich severovýchodních svazích vzniklo v důsledku celkového ochlazení několik lokálních ledovců. I přesto, že se názory na čtvrtohorní zalednění Šumavy liší, podílely se ledovce podstatnou měrou na dotváření krajiny. Vzniklo 12 ledovcových karů (kotlů) a 8 ledovcových jezer přehrazených čelní morénou (hrází z ledovcové sutě). Pět jezer se nachází v české části Šumavy (Plešné, Prášilské, Laka, Čertovo a Černé) a tři na bavorské straně (Velké a Malé Javorské a Roklanské).

Zhruba před 10 tisíci lety skončilo poslední období doby ledové. V té době vznikají šumavská rašeliniště a vlivem mrazového zvětrávání četná kamenná moře (Plechý, Povydří, Luzný, Čertova stěna, Obří hrad...). Pozůstatkem této doby jsou též zbytky tzv. periglaciální  tundry (bříza zakrslá, žluťásek borůvkový, střevlík Menetriesův...apod.).

zpracoval: Radek David