KVĚTENA

Květena (botanika) Šumavy a Pošumaví je téma, které by zaplnilo samostatnou webovou stránku. Protože nejsme odborný, specializovaný web,  pokusíme se vám zprostředkovat ze světa rostlin ty nejdůležitější a nejzajímavější informace, zpestřené mnoha fotografiemi (předpokládáme, že i od vás). V roce 2005 vydalo vydavatelství Karmášek vynikající knižní publikaci Atlas šumavských rostlin, jehož autorem je pan RNDr. Vojtěch Žíla. Pro naprostou většinu návštěvníků a milovníků rozkvetlé Šumavy je to ideální průvodce zdejší květenou. Při tvorbě této webové sekce ze zmíněné publikace čerpáme a zveřejňujeme mnoho informací;  kniha byla vodítkem i k členění jednotlivých tématik.

Šumavská krajina (údolí Teplé Vltavy u Kvildy - býv. Hraběcí Huť) s typickým porostem vrbovky úzkolisté

Květena šumavských biotopů

Bohatost zdejších biotopů poskytuje pro rozvoj šumavské květeny, kterou v současné době tvoří přes 1500 druhů (taxonů) cévnatých rostlin, příznivé podmínky. Vliv na její rozmanitost mají především:

-         geologické podmínky a poloha ve střední Evropě v blízkosti Alp
-         půdní a klimatické podmínky
-         zalednění v poslední době ledové
-         pastevecká, zemědělská a průmyslová činnost člověka

Mezi nejvýznamnější biotopy patří rašeliniště, která dělíme na horská vrchoviště – slatěslatě|||||bažinný ekosystém, který je trvale zamokřen. Odumřelé části rostlinstva se ukládají ve spodních vrstvách a za nepřístupu vzduchu se přetvářejí na rašelinu. (např. v oblasti Modravských a Kvildských plání) a údolní vrchovištní rašeliniště – nivynivy|||||části údolí, které jsou pravidelně zaplavovány, ploché říční dno, je vytvořeno říčními nánosy. nebo luhyluhy|||||jsou podmáčené lesy s vysokou hladinou podzemní vody. (např. Mrtvý luh u Volar).

Dalším významným biotopem jsou lesy, z nichž je velká část nepůvodních, tvořena především smrkovými monokulturami. Kyselé doubravy, vyskytující se v nižších polohách, byly přeměněny na pole či louky a ze Šumavy v podstatě zmizely. Z původních horských květnatých bučin zůstaly lokální zbytky (asi nejznámější v komplexu Boubínské hornatiny). Na květnaté bučiny, v nadmořské výšce nad 1000m, navazují chudší kyselé horské bučiny (Milešický prales), v převážné většině přeměněny na již zmíněné smrkové monokultury.

Podél vodních toků se na malých plochách zachovaly podmáčené olšiny, kolem rašelinišť a pramenišť (Šumavské pláně) pak podmáčené smrčiny, pro něž je charakteristické bohaté mechové patro. V kaňonech řek a v oblasti kamenných moří se zachovaly reliktní bory.

Louky a pastviny jsou další z významných šumavských biotopů. Zde již můžeme výrazně pozorovat vliv člověka, jehož činnost způsobila jak výskyt mnohých nových druhů rostlin, tak se na druhé straně stala důvodem velkého ohrožení těchto biotopů.

Vodní druhy rostlin jsou zastoupeny poměrně malým druhovým množstvím, stejně jako skalní květena. Zcela ojedinělé druhy nacházíme v karech (karových stěnách) některých ledovcových jezer. Na území Šumavy a zejména Pošumaví se často setkáváme se společenstvy (synantropní vegetace), jejichž existence je podmíněna činností člověka.

V našem atlase si budeme jednotlivé rostliny řadit právě do sekcí, označených podle biotopů, ve kterých se vyskytují.

Rašeliniště
Lesy
Louky a pastviny
Skály, kamenná moře a kary
Vodní plochy
Synantropní vegetace

Samostatnou část věnujeme vyhynulým a vzácným druhům rostlin:

Vyhynulé a nezvěstné druhy

Kriticky a silně ohrožené druhy

Endemické druhy

Druhy s migrační vazbou na Alpy

Pozůstatky z doby ledové

Oceánické druhy