Příroda
Potoky a řeky
|
POTOKY A ŘEKY
Filipohuťský potok
Šumava se svým podhůřím je územím několika fenoménů. Jedním z nich je bezesporu voda. Najdeme ji zde v podobách, z nichž některé jsou typické pouze pro tento region. Unikátní slatě představují území mezinárodního významu, perlami Šumavy jsou ledovcová jezera... Dokonce ani vodní díla a dílka, ve kterých má prsty převážně veskrze ničemný člověk, nevypadají špatně... I když bych místo Lipna viděl raději původní meandrující Vltavu a nádrží zatopené vesničky, není to zase až tak hrozné. Žďárecké jezírko, Polecká nádrž nebo třeba Jelení či Boubínské jezírko; ty, ač vytvořeny lidskou rukou, vypadají, jakoby je stvořila sama příroda a odjakživa tady byly. Bude to patrně tím, že je vybudovala ruka člověka v dobách, kdy tento tvor ještě přistupoval k přírodě s pokorou a bezbřehou úctou... Řeky, říčky a potoky jsou pro Šumavu typické, jako podzimní mlhy nad slatěmi. Jejich živé, bystré a hlučné toky, protkané nespočetnými vodními „vějíři“ a přirozenými kaskádami, v zimě vyzdobené ledovými květy fantastických tvarů a velikostí, na jaře s břehy a okolím posetým květy skutečnými, v letním horku s příjemně chladivou vodou a na podzim obrostlé zářivě zelenými „bochníky“ mechů... To vše musí učarovat i člověku s kamenným srdcem. Díky potokům a říčkám, jejichž dna byla v pravěku poseta zlatými nugety, se na Šumavě usídlila i první lidská civilizace a ne ledajaká – legendární Keltové. Řeky, jimž Šumava vdechla život (Vltava, Otava, Blanice...), dávaly a dávají po staletí práci, živobytí i zábavu nesčetným obyvatelům podél svých toků... Pojďme si některé ze šumavských a potažmo národních tepen, žil a žilek představit.
Jak se „rodí“ šumavské potoky a řeky? Mohlo by se zdát, že odpověď je jednoduchá – někde z horských pramenů. Avšak, jak jsem již naznačil v úvodním textu, klasický pramen, vyvěrající kdesi z hloubi země, je jednou ze čtyř forem vzniku šumavských potůčků, potoků, říček a řek. Pramen je nejpřirozenější a nejznámější formou zrodu vodního toku. Zpravidla se jedná o studánku na svahu hory, ze které vytéká malý potůček, postupně přibírající menší přítoky a s přibývající délkou svého toku sílí a zvětšuje řečiště. Takto pramení například: Křemelná, Volyňka, Blanice či Úhlava... Prameniště jedná se o způsob vzniku řeky z několika klasických pramenů. Ty mohou, v některých případech, tvořit prameniště velice rozsáhlé a najít ten hlavní, je záležitost složitých, zdlouhavých a zejména diskutabilních výzkumů. Klasickým příkladem vzniku řeky na velice rozlehlém prameništi je Amazonka. Její hlavní pramen byl určen teprve za pomocí GPS techniky před několika lety a podařilo se to českým vědcům. Ale pojďme na Šumavu. Zde můžeme za prameniště označit většinou kombinaci jednoho či více pramenů spolu s odvodněním rašeliniště. Nejlépe tento způsob vzniku řeky vidíme u Teplé Vltavy, která pramení z několika typických pramenů na svahu Černého hory a také odvodňuje rašeliniště na úpatí sousední hory Stráž. Celá oblast je přírodní rezervací nazvanou – Prameny Vltavy. Odvodnění slatě je na Šumavě velice častou formou, jak vodní tok spatří světlo světa. Jako u každé přírodní „vodní nádrže“ i na slatích funguje koloběh vody. Potoky vzniklé odvodněním slatě bývají také velice často zlatonosnými – Hamerský potok (odvodňuje Mezilesní slať mezi Kvildou a Horskou Kvildou), Kvildský potokKvildský potok|||||podél jeho toku až ke Kvildě jsou zbytky vytěženého zlatonosného dna, jeho voda má pozitivní vliv na léčbu kožních nemocí. (odvodňuje Jezerní slať), Filipohuťský potokFilipohuťský potok|||||pramení přibližně 3 km východně od Modravy v rozsáhlé Tetřevské slati (odvodňuje Tetřevskou slať)...a většinou mají velmi krátkou délku svého toku. Soutokem několika toků vzniká finální řeka. Zpravidla platí, že vodní tok nese jméno toho původního a nejsilnějšího, co nemusí být vždy dodrženo. Vzpomeňme případ Vltavy a Labe, kdy delší a mohutnější Vltava přijímá kratší a slabší Labe a přesto se po jejich soutoku jmenuje pokračující řeka, patrně podle „přání“ německých sousedů – Labe... Řeka Otava vzniká soutokem dvou řek (Vydra, Křemelná), kdy i samotná Vydra je výsledkem soutoku dvou poměrně velkých potoků – Modravského a Roklanského...a tak bychom mohli pokračovat vznikem samotného Modravského potoka...apod. Také Vltava, jako taková, se rodí po soutoku dvou řek – Teplé a Studené Vltavy, z nichž každá pramení úplně jinde; Teplá pod Černou horou u Kvildy, Studená vzniká soutokem několika potoků na východním svahu hory Haidel v Bavorském lese, nedaleko horského městečka Grainet... Spojením obou, na konci rašeliniště Mrtvý luh u Volar, pokračuje řeka ve svém toku již jako Vltava. Podrobně o jednotlivých šumavských vodních tocích, rašeliništích a jezerech pojednáváme v samostatných odkazech...
|
