ŠUMAVSKÉ VRCHOLY

Šumava nikterak neoplývá několik kilometrů vysokými horskými velikány. Ani výstup, na kteroukoli z nich, nepředstavuje žádné adrenalínové dobrodružství a je možné jej absolvovat v botaskách či trekových sandálech. Ostatně, Mount Everest z čínské strany prý zdolá i dítě školního věku. Nicméně, velikost hor nemusí zákonitě dělat pouze jejich nadmořská výška. Nejvyšší šumavská hora – Velký Javor (Grosser Arber), nacházející se na území Bavorského lesa – má „pouhých“ 1456 metrů. Majestátnost mu však upřít nemůžeme. Mnohé z pošumavských a šumavských hor se více, než svojí velikostí, spočívající pouze v matematickém čísle, mohou pyšnit daleko důležitějšími hodnotami – jsou svědky významných dějinných procesů,  ve kterých mnohdy sehrávaly významnou roli...

Úkolem této stránky není podrobný výčet každé šumavské kóty, některé z hor si však naši pozornost určitě zaslouží. Aby se předešlo diskuzím o větším či menším významu popisovaného „kopce“, seřazuji jejich (průběžně doplňovaný) přehled podle abecedy.

Černá hora (1.315,4m n.m.)

Mohutná, rozložitá hora rozprostírající se 6km jižně od Kvildy. Na jejím jihovýchodním svahu prameniště největší české řeky Vltavy, respektive, hlavního ze dvou později se stékajících říčních ramen – Teplé Vltavy. Jižní svah Černé hory se po kůrovcové kalamitě s následnými polomy poměrně úspěšně znovu zalesňuje. Po těchto kalamitách, kdy byl zcela zničen vysoký les, se ze svahu naskýtá monumentální pohled na část Šumavy (Trojmezná hornatina), Bavorský les a panorama Alp (Alpská vyhlídka), o necelý kilometr dále po červené pak krásná vyhlídka na Velký Javor – nejvyšší horu Šumavy vůbec a známý dvojvrchol Roklan. Jižním svahem (těsně pod vrcholem hory) prochází červená pěší Šumavská magistrála, rovněž cyklotrasa a strojově upravovaná lyžařská stopa na Filipovu Huť, BřezníkBřezník|||||první písemná zmínka pochází z roku 1787, německy Pürstling, Karel Klostermann sem zasadil děj svého románu "Ze světa lesních samot". a Modravu.

Asi 2km jižně – již na území Bavorského lesa – můžeme dojít k jezírku Reschbach Klause, u kterého se v dobách převádění politických utečenců z Čech do Německa tito lidé soustředili a odtud byli odvádění do uprchlických táborů.

Černá hora je přístupná velmi pohodlně po lesní šotolinové cestě.

-rad-

Luzný (Lusen, 1.373m n.m.)

Pürstlink byl původní název dnešního Březníku, kde se odehrává děj románu Karla Klostermanna „Ze světa lesních samot“. Luzenské údolí, jehož je Březník součástí, patří mezi šumavská zákoutí, která se nesmazatelně vryjí do srdce každému, kdo sem zavítá. Není proto divu, že jeho krása učarovala i nejslavnějšímu ze šumavských literátů... Výraznou dominantou, která umocňuje pohled do údolí, je hora Luzný. Nezaměnitelným způsobem jej popisuje Karel Klostermann ve své, již zmíněné, prvotině z roku 1891.

„…vystoupíš ze dveří myslivny, stojí před tebou Luzný, směrem jižním pláň uzavíraje. Stojí tu, bělavou, kostrbatou hlavu maje v bílé mlhy neb černé mraky zahalenou. Stojí tu nehybně, mlčí, jako by truchlil nad změnami posledních desetiletí…“

Stejně jako v roce 1870, kdy se děj románu odehrává, je i posledních téměř dvacet let Luzný (historicky jeden z nejvýznamnějších vrcholů Šumavy) truchlícím svědkem obdobných změn – vichřicemi a kůrovcem zničených lesů v širokém, dalekém okolí.

Luzný je čtvrtý nejvyšší vrchol Národního parku Bavorský les. Je typický svým (zejména při pohledu od Březníku pravidelně geometrickým) holým kuželovým vrcholem, který tvoří kamenné moře ze žulové suti.

Celá hora se rozprostírá na území Bavorského lesa. Jeho severním úpatím prochází státní hranice s historickým a velmi diskutovaným hraničním přechodem U Modrého sloupu (též Modrý sloup). Tímto přechodem procházely historicky úplně první karavany kupců po stezce, jež později dostala název „Zlatá...“ a její směr se přeorientoval přes tři nové lokality: Prachatice, Vimperk (oboje přechod Strážný) a Kašperské Hory (přechod Bučina).

Luzný je přístupný z české strany (sezónně) cestou z Modravy na Březník a odtud přes Modrý sloup. Z Bavorské strany je možné dojet do města Spiegelau a odtud až na parkoviště Lusenparkplatz na jeho úpatí. Výstup trvá 1:45h a je dlouhý 4,2km s převýšením 260m; stezka na má symbol rysa. Z Bavorské strany je pod vrcholem celoročně v provozu chata s občerstvením.

Za výstup na horu budete odměněni překrásným, monumentálním kruhovým výhledem na českou i bavorskou část Šumavy a její podhůří, včetně panoramatu Alp. Pod vrcholem hraniční kameny z roku 1692 a 1772 označující místo, kde se do roku 1803 stýkaly tři země: Čechy, Bavorsko a Pasov.

-rad-

Mařský vrch (907,0m n.m.)

Z pohledu od jižních směrů se tento kopec, v minulosti též nazýván Liščí nebo Lysá skála, jeví jako poměrně nevýrazné návrší, které zviditelňuje spíše typický televizní vysílač než jeho velikost. Z ostatních světových stran, zejména od severu až severozápadu je však vrch s kamenným mořem (právě ze SZ strany) poměrně výraznou součástí Vimperské vrchoviny.

Najdeme jej 5km severovýchodně od Vimperku a největší obcí pod jeho svahy je Svatá Maří (1km jihozápadně). Dalšími obcemi pod jeho vrcholem jsou na západní straně Štítkov (1km) a samoty patřící vsi Brdo, která sama se pak rozkládá na severovýchodním úpatí asi půl kilometru pod vrcholem. Mařský vrch je okrajovým bodem zalesněného hřbetu, který postupuje 4km jihovýchodně k vrchu Běleč (922m s mohylovým pohřebištěm na jeho plošině – Hradiště). Uprostřed tohoto hřbetu leží obec Lštění (též místně – Vojtěch).

Jak uvádím výše, severozápadní svah hory tvoří kamenné moře o rozloze 0,75ha. Kamenná moře na Šumavě vznikala ve čtvrtohorách. Mrazovým zvětráváním vytvořené balvanové pole na Mařském vrchu patří k ukázkám periglaciálních tvarů v Šumavském podhůří. Od roku 1989 je přírodní památkou. Na samotném vrcholu byla v letech 1935 – 37 postavena rozhlednička (volně přístupná) s kaplí. Původně kruhový výhled na podstatnou část jihočeské části Šumavy s dominantní Boubínskou hornatinou nejblíže rozhledně, je znemožněn přerostlými smrky. A tak můžeme bez problémů obdivovat pouze sverozápadní výseč výhledu na Churáňov, Královský kámen, Javorník, Vacovsko a další menší aglomerace a místní kopce Vimperské vrchoviny.

Mařský vrch je jedním ze zastavení na Keltské stezce (Celtic path), vedoucí z Kubovy Huti přes Boubín, Buk... do Lčovic a je součástí mikroregionu Věnec. Těsně před vrcholem přijdeme k přístřešeku s příjemným posezením a několika informačními tabulemi s mapami, které vhodně obohatí vědomosti návštěvníků. Odtud vede k rozhledně s kaplí necelých sto metrů dlouhá Křížová cesta. Celé okolí vrchu tvoří velice příjemný a klidný celek, vhodný k odpočinku i rozjímání. Pokud se ovšem nenecháte rušit stavbou televizní věže a ještě horším okolím, „vyzdobeným“  doplňky „typické architektury“ provozovatelů mobilních operátorů. V nejbližším okolí pak můžete narazit na další dvě zajímavosti; významnou přírodní památku Skalka (1,3km jižně při silnici Sv. Maří – Buk). Jedná se o skalní výchoz žilné žuly s turmalínovými slunci. A také podstatně méně zajímavou tzv. „stopařku“ (hned u silnice pod parkovištěm), typickou sochu z „dílny“ budovatelů socialismu, postavenou na místě božích muk – jak také jinak. Ani můj kamarád z Maří nevěděl, z jaké pohnutky tam byla tato podivná věc postavena a jak s úsměvem dodal: „...patrně zde vykonal potřebu nějaký komunistický funkcionář...“ - což by „významem“ odpovídalo. A co tak ji odstranit?

Přístupových cest na Mařský vrch je několik. Nejpohodlnější varianta, vhodná zejména pro dětské kočáry, vozíčkáře i jinak zdravotně čí fyzicky omezené návštěvníky, nebo jen lenochy, je příjezd motorovým vozidlem po asfaltové silnici vedoucí ze Štítkova do Lštění. Parkoviště je asi 150m pod vrcholem. Další přístupy po turisticky značených cestách: modrá od Bohumilic a Štítkova (potažmo ze Stachů nebo Zdíkovce), z opačného směru ze Lštění (dále Chlumany, Husinec, Prachatice). Kdo se rozhodne po červené, může vyrazit už z Vimperku nebo přímo ze Svaté Maří; z opačného konce pak možno zvolit výchozí místo Malenice, Zálezly nebo nejbližší Budilov. Chtěl bych upozornit, že zvolíte-li si delší trasy, nebudete litovat. Všechny směry vás vedou nejen přírodně pestrým územím Vimperské vrchoviny a údolím Volyňky, ale též územím s bohatou historií a četnými stopami po Keltech i Slovanech (rýžoviště zlata, hradiště), kteří v těchto končinách hojně pobývali.

-rad-