Na srážky bohatá Šumava skýtá poměrně dobré podmínky pro stabilní stav vody na všech místních tocích a tedy i pro vodáky. Naprostou většinu Šumavy odvodňuje Vltava, ale i ostatní řeky a říčky poskytují několikakilometrové úseky různého stupně obtížnosti, sjízdné za příznivého stavu vody.

Otava - je levým přítokem Vltavy, vzniká soutokem Vydry a Křemelné u Čeňkovy pily. Pro vodáky je Otava ideální řeka s poměrně stálou vodou, kde se plavily vory a jezy mají propusti. I tábořišť je na Otavě dostatek.

Blanice - je pravým přítokem Otavy, prameny sbírá na Knížecím Stolci, odkud si udržuje směr Šumavským podhůřím k S až SV. vodácky má Blanice mimořádný význam, její horní tok v CHKO lze splouvat především na jaře. Tábořiště např: Blanický mlýn, Žichovec, Bavorov a další.

Vydra - peřejnatá říčka s balvanitým korytem odvodňující Kvildské pláně. Vodácky je využitelný úsek Modrava - Antýgl (6km)

Křemelná - pramení jako Zhůřecký potok, její splouvání není zatím výslovně zakázáno.

Volyňka -pramení východně od Světlé hory a ve Strakonicích ústí do Otavy, většina jejího toku leží v Šumavské podhůří. Horní obtížný úsek mohou vodáci sjíždět jen vyjímečně, obvykle se začíná až pod soutokem se Spůlkou v Bohumilicích, tábořit lze u Nemětic.

Úhlava - pramení na svazích Pancíře, sjízdná nejlépe od přehrady v Nýrsku a tady také najdeme jediné tábořiště.

Vltava - pramenným tokem je Teplá Vltava, od soutoku se Studenou Vltavou nese již název Vltava, nemá vyrovnanou spádovou křivku a odráží tak mladší zdvihy Šumavy i odolnost hornin do nichž své údolí zahlubuje. Vodáci splouvají teplou Vltavu z Lenory do Nové Pece, podle pravidel Np se kterými je nutno se seznámit.

Informace o splouvání řek v Národním parku Šumava najdete zde.