ŠumavaInfo.cz

Kůrovec na Šumavě


„Nenasytnost lidská větším je nepřítelem Šumavy než vichřice, kůrovec, chlad a vlhko; zde ve slatích a hvozdech nutný životům zápas krom s živly i bohem dvounohým, pomáhajícím prý lesům v zápase s následky katastrof.“

Josef Váchal
Šumava umírající a romantická, 1931

Les napadený kůrovcem - Prameny Vltavy, foto: Radek David (23.6.2012)

V roce 1991 byl založen Národní park
Šumava. Tento pro Šumavu zásadní krok přinesl kromě nesporných pozitiv i pár záporů (mnohdy diskutabilní návštěvnická omezení...apod.). Přinesl rovněž nový pohled na dosavadní způsob lesního hospodaření na území Šumavy s cílem; vytěsnit z jádrových zón národního parku stávající hospodářské lesy (smrkovou monokulturu) a postupně je – zcela v režii přírodních procesů – nahradit přirozenými porosty.

Nutno připomenout, že ochrana přírody a přirozených procesů je primárním a základním posláním národního parku. Ten by měl být zároveň jakousi "pojistkou", že se ze Šumavy opět nestane prostředí k ukájení těžařských aktivit či developerských zájmů.

Kůrovcem napadený les kolem Plešného jezera a na hoře Plechý, foto: Radek David (21.7.2012)Přítomnost přemnoženého lýkožrouta smrkového (kůrovec) způsobuje po celé Šumavě rozsáhlé plochy “suchého“ lesa. Jako hlavní příčina se nejčastěji uvádí Národním parkem Šumava (po vzoru NP Bavorský les, odkud se lýkožrout rozšířil v nekontrolovaném množství k nám) zvolena metoda bezzásahovosti proti tomuto škůdci v jádrových zónách parku.
Metoda, která se stala terčem nejrozsáhlejší diskuze obou stran sporu a vyvolala mezi zastánci hospodářského lesa (lesníky, těžaři, kšeftmany se dřívím, hoteliéry apod.) a zastánci přirozených procesů - jejichž ochrana je primárním posláním národních parků - (přírodovědci, ekology, milovníky přírody...) takřka válečný stav. Je však velice nutné připomenout, že za vzniklou situaci nenese odpovědnost nikdo jiný než člověk, který od samotného začátku 19. století cíleně likvidoval původní šumavské jádrové pralesy a postupně je přeměnil v nepůvodní smrkovou hospodářskou monokulturu. 

Kůrovcem napadený les na svazích Plechého, foto: Radek David (21.7.2012)Jak uvádíme výše, tato situace spustila doslova válku mezi zastánci sanačních kroků (kácení) s následnou umělou výsadbou a ekology, hájícími bezzásahovost a přirozený vývoj nového lesa. Občas se, podle volebních potřeb, do sporu připletou, jak už to bývá, politici. Stejně obvykle je široká veřejnost postavena stranou.
Jen tu a tam si z nás, opět podle potřeby, vytvoří političtí a starostovští manipulátoři „ochranný štít“. A tak, po dvaceti letech poslouchání všelijakých dohadů, přestřelek, obviňování, názorů, nesmyslů, předkládání na jednu věc diametrálně odlišných vědeckých studií...apod., se normální člověk v problematice přestává orientovat, pokud se vůbec kdy orientoval. 

Na této stránce bychom chtěli právě vám, naprosté většině této společnosti, pravdivě, srozumitelně a názorně vysvětlit a ukázat, co to vlastně ta „kůrovcová Šumava“ je, o co tady jde a jakými cestami by se měla ubírat nutná a nezbytná proměna hospodářských lesů Šumavy v přirozené. 
V první řadě si však musíme uvědomit, že "národní park" je nejvyšším stupeň ochrany přírody a jeho statutem je ochrana přírody, přirozených ekosystémů a jejich rozšiřování. Národní park není území určené k lesnickému a zemědělskému hospodaření. Ochraně přírody se na území národního parku musí podřídit veškeré lidské aktivity, včetně života obyvatel.


Základním vodítkem k pochopení vzniku, průběhu a konce "kůrovcové kalamity" na Šumavě, je nevěřit falešným klišé o tom, že si příroda bez "pomoci" člověka neví rady. Berte s úsměvem nesmyslná a zavádějící tvrzení o "mrtvém lese", potažmo o "mrtvé Šumavě" apod. "Kůrovcová Šumava" se totiž stala vděčným tématem mnoha jednotlivcům i skupinám lidí, kteří zjistili, že se na tomto mediálně vděčném tématu dá dobře zviditelnit a profitovat. 


Naše rada je proto jednoduchá: Vracejte se po čase na ta stejná, údajně "mrtvá", místa s otevřenýma očima a jen tiše s úžasem a pokorou pozorujte, jak si příroda zcela bez problémů a s nadhledem bez nás poradí.

Malá Mokrůvka, foto: Radek David (5.7.2012)

Nad horou Malá Mokrůvka v oblasti Březníku (Luzenské údolí) by před několika lety člověk zaplakal a snad i uvěřil nesmyslům o "mrtvém lese". Ostatně stejně jako nad celou oblastí kolem Březníku, kde vlastně celá šumavská kauza "Kůrovec" začala. Jak vidět na snímku z 5.7.2012, zbytečné by bylo ronit slzy a dětinským uvěřit rozumování těch, kteří si myslí, že jediným lékem na zdravý les je dřevorubec s motorovu pilou a že zelenou Šumavu nám zajistí výhradně hospodářský smrkový les.

 

Vydejme se za "kůrovcem"

Orientovat se ve více jak dvacet let trvajícím sporu o tom, zda ponechat šumavskou přírodu samoobnovitelnému procesu, nebo jí - navzdory faktu, že o to nestojí - "pomoci", není pro běžného člověka nijak jednoduché. Dostupné informace nás spíše tlačí do jednoho či druhého názorového proudu: zasahovat - nezasahovat, těžit - netěžit.

Rozhodli jsme se proto, že si na věc začneme vytvářet vlastní názor. K tomuto postupu vede pouze jediná cesta - začít pravidelně navštěvovat lokality s přemnoženým kůrovcem a vždy po nějaké době se tam vracet. Pozorovat ta místa a průběh "kůrovcové kalamity" na vlastní oči. K tomu je ale zapotřebí poznávat také život v různých typech lesa. Co nabízí hospodářská smrková monokultura, co smíšený les, jak to vypadá v bučinách a kterak jsou na tom bezlesá území. A právě s našimi poznatky vás budeme v této sekci webu seznamovat.

  • Kdo je lýkožrout smrkový - kůrovec?
  • Smrková hospodářská monokultura nebo přirozený les?
  • Napadené a suché stromy těžit nebo nechat ležet?
  • Galerie a slavné výroky 

 

Menu

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
Náš partner

Vyhledat v textu

Vyhledat v katalogu

24. 8. Bartoloměj

Zítra: Radim


Náš partner
ŠumavaInfo.cz - informační server Šumavy a Pošumaví