ŠumavaInfo.cz

Mytologie, pověsti ze Šumavy a Pošumaví


Mytologie v našich pohádkách a pověstech

Že to zní příliš vznešeně? Babička, která vypráví dětem o vodníku a vílách není přece žádný Homér? Ale ano. Mnoho dějových prvků, mnoho postav a jejich vlastností nám zanechaly báje a legendy z prastarých dob. V naší oblasti je to především mytologie Keltů - praobyvatel Šumavy, kteří zanechali stopy v lidových příbězích, jež se nám ani nezdají příliš archaické, ale ony jsou. Keltské jazyky a literatura jsou totiž živé v národech, kteří jimi mluví – Bretonci, Irové, Welšané a my je můžeme porovnávat s bájemi našich krajů.

Pojďme však k našim příběhům. Často se v nich objevuje motiv nadpřirozena, nevysvětlitelné záhady, ba i tragedie. Keltové milovali stromy a zvířata a motiv proměny člověka v jinou bytost byl v pověstech častý. Vzpomeňme si na různá mluvící zvířata – hady s lidskýma očima, vlky, koně, ptáky. Lidi, kteří se v noci proměňovali v jiné bytosti a žili dvojím životem. Lidé, kteří byli za trest zakleti do podoby zvířete. Jiní, kteří naopak po své smrti přenesli svoji duši do stromu nebo květiny.

Samotné téma smrti bylo velmi časté. Nebožtíci se vraceli mezi živé, buď aby je potěšili nebo potrestali za jejich vinu. Často byli duchové nešťastníky, kteří provedli něco nekalého a po smrti neměli v hrobě klid. V době keltského svátku Samainu mohli mrtví vstoupit do světa živých a vyřídit si své záležitosti. Naše pozdější  Dušičky jsou jen jeho slabým odvarem.

Pověsti o pokladech ukrytých v jeskyních nebo horách. Ty se otevíraly jen v určitou dobu a nebylo bezpečno je hledat. Kdejaké staré hradiště v našem kraji je opředeno pověstí o skrytém bohatství a příšerách, které je hlídají.

Keltové stejně jako jiné pohanské národy věřili v kouzelnou moc vody. Zázračná uzdravení vodou ve studánkách, pramenech nebo studnách – příběhy o bytostech, které střežily vodu, jsou dodnes zachované v pověstech i pohádkách. Vodníci, víly hodné i zlé, rusalky, mluvící ryby jsou stále přítomni v našem vyprávění. Šumava bohatá na vodu ve všech podobách jich má nespočet. Také následná doba křesťanství a zejména mariánského kultu převzala tyto staré příběhy a spojila je dohromady s mariánskými zjeveními.

Dalším prostředím, kde se to hemžilo tajemnými bytostmi, byl les. Kolik jen máme v našem kraji „světlíků“ – světýlek hodných i poťouchlých, kolik lesních mužů, bubáků děsících děti i dospělé. Také nezbytné ježibaby a čarodějnice nesměly chybět při žádném večerním vyprávění. Do výčtu bychom měli zařadit také kouzelné předměty – nádoby typu „hrnečku vař“, chléb, který neubývá, oživlé stromy nebo pařezy.

V šumavských pověstech, ať již vyprávěných česky nebo německy se tedy odrážejí prastaré děje zrozené z lidské fantazie. Přicházejí k nám z hloubi časů, stále opakovány a oživovány.  

Mirka Fridrichová Kunešová

Menu

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
Náš partner

Vyhledat v textu

Vyhledat v katalogu

22. 8. Bohuslav

Zítra: Sandra


Náš partner
ŠumavaInfo.cz - informační server Šumavy a Pošumaví