ŠumavaInfo.cz

Výtvarné umění na Šumavě a v Pošumaví


Vyšší Brod, budovy v areálu kláštera. Foto: Radek David (19.8.2011)Stejně jako literatura i výtvarné umění má své víceméně přesné rozdělení do jednotlivých kategorií – architektura, sochařství, malířství a užité umění. Málokdy je najdeme jako ojedinělá díla. Vzájemně se doplňují – zámek, kostel nebo měšťanský dům by nemohl být vytvořen bez sochařské výzdoby a stejně tak se na kráse architektury podílí malířství, ať už nástěnné nebo volné – závěsné obrazy. Pojďme si tedy opět udělat pořádek v pojmech výtvarného umění.

Architektura je tedy stavitelství, které má umělecký charakter. Již jsme se zmínili o tom, že ne vše, co je postaveno je uměním, tedy architekturou. Veškerou architekturu dělíme na náboženskou – chrámy, kostely, kaple, kláštery, ale i synagogy, starověké svatyně a pod. Šumava a Pošumaví se může pochlubit poměrně zajímavými církevními stavbami i jejich dramatickými osudy. Setkáme se s poměrně zachovanými památkami na předrománské a románské kostely. S velkou expanzí gotických staveb. Také kláštery jako Vyšší Brod, Zlatá Koruna, nedostavěný Kuklov svědčí o rozsáhlé stavební činnosti.

Sgrafita na budovách v Prachaticích. Foto: Radek David (2.4.2011)Architektura civilní se pak projevila zejména ve stavbách hrádků a tvrzí, které vedle funkce obytné plnily také úkol obranný. Vždyť Šumavou vedly obchodní stezky, které mohly být ohroženy různými poberty a lapky. Zvláštní kapitolou bylo zakládání měst. Doba třináctého století poznamenala nejen náš kraj výstavbou měst, zakládaných takříkajíc „na zeleném drnu“. Jejich půdorys nemusel respektovat starší zástavbu a mohl vzniknout jasný a přehledný šachovnicový půdorys, který zahrnoval rozlehlé náměstí, stavbu chrámu i případné opevnění. Města také dodržovala zásadu průchodnosti, tedy jedné hlavní ulice, tzv, cardo převzaté z doby antiky. Proto měla nejčastěji dvě brány.  V době renesance přibývají další typy staveb – zámky, baroko ohromuje svými paláci a jezuitskými kolejemi a devatenácté století výstavbou veřejných budov, divadel, hospodářských celků, ale i kasáren, továren a urbanistických celků nových městských čtvrtí.

Vimperk - socha sv. Floriána (19. stol.) na jedné z kašen na náměstí. Foto: Radek David (2.11.2012)Sochařství různou měrou doplňovalo architekturu. V nejstarších stavbách to byly románské páskové reliéfy, vejcovce, palmety zdobící portály, okenní ostění nebo interiér kostela. Také gotika zdobila reliéfem části vnějšku i vnitřku stavby.

Různé konzoly, hlavice sloupů, klenáky, náhrobní kameny nebo okenní kružba. Gotické sochařství se zachovalo také v podobě volného sochařství, představujícího postavy světců - Panny Marie s Ježíškem v náručí, ale také zobrazené jako Pieta, svaté Anny stotřetí, postavy apoštolů nebo samotného Ježíše Krista. Samostatnými sochařskými díly byly postavy na městských kašnách nebo v pozdější novověké době pomníky a památníky.

Malířství souviselo s architekturou a sochařstvím různou měrou. Nástěnná malba byla spjata nejtěsněji. Ať už to byla malba v interiéru stavby nebo výzdoba vnější fasády městského domu nebo zámku. Techniky nástěnné malby k nám byly přineseny hlavně z Itálie – sgrafito, freska, fresko secco, někdy  spojené se zlacením. Také vitráže kostelních oken doplňovaly svojí barevností jejich vnitřní prostory. Malba deskových obrazů a později malba na plátně doplňovala kostelní oltáře i malé kaple a kapličky. Postupem času se dostávala do civilních interiérů, měnila svoji tématiku – portréty, krajinomalba -  a zůstala jejich stálou součástí jako malba závěsných obrazů.

Prachatice - venkovní obraz na jednom z domů na náměstí. Foto: Radek David (2.4.2011)Pokud bychom měli vyjmenovat všechny malířské techniky, tak tedy jen stručně - kresba, malba, grafika. Kresba je vždy základ a kreslit se dá vším – klacíkem do písku i ocelovým perem. Základním rozlišením od malby je použití linie, čáry. Malba pak pracuje s barevnou plochou a z jejích technik jen pro ukázku – akvarelová, vodová malba, krycí tempera, olejomalba. Na grafiku si pak vzpomeneme, až si budeme vyprávět o tiskárnách pana Steinbrenera.

Že to ještě není všechno? Jistě že ne. Co takoví hrnčíři, keramici, tkalci, skláři, řezbáři, kováři a kdovíkolik řemesel, která jsou také uměním, bychom vyjmenovali? Patří do lidového umění, ale také mezi současné profesionální výtvarníky. Ano, mají svoji kategorii – užité umění. Jejich výrobky slouží, ale jsou také krásné na pohled.

Pojďme se tedy podívat na náš kraj jako na uměleckou výtvarnou oblast. Řada děl se nezachovala, ale navštívíte-li Alšovu jihočeskou galerii, mnohá zachráněná díla v ní naleznete.  

Menu

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
Náš partner
ŠumavaInfo.cz - informační server Šumavy a Pošumaví