ŠumavaInfo.cz

Šumavské chalupy

 

Filipova Huť, foto: Helena Fléglová (18.12.2011)Jak to u historických staveb bývá i šumavské horské a vesnické chalupy patří neodmyslitelně k typickým prvkům v šumavské krajině. Svou osobitostí jsou nápadné a nepřehlédnutelné. Chalupy na Šumavě nevznikly náhodou, jejich architektura a účelovost vyplynula z historického vývoje tohoto území.

Do jisté míry uniformní styl šumavských venkovských chalup vyplýval převážně z potřeb jejich stavitelů, kterými byly rodiny místních řemeslníků, jenž měli na zřeteli především účelnost staveb. Druhou příčinou vzniku stavení typu šumavské chalupy je samotná poloha Šumavy, která v té době (od poloviny 18. po celé 19. století) ležela na rozhraní dvou odlišných stavebních stylů: roubeného alpského domu a středočeského roubeného stavení. Propojením těchto dvou stylů vzniká šumavský dům, využívající jednotlivých předností svých dvou vzorů.

Alpský roubený dům

byl rozšířený po celém Bavorském lese. Na českou stranu Šumavy pronikl v téměř čisté podobě zejména na Železnorudsko a ojediněle do některých oblastí centrální Šumavy: Strážný, Stožec a do území od Horní Plané po Vyšší Brod. Nikde však netvořil většinu místních stavení a z literárních děl (Klostermann, Stifter) je možné usuzovat, že patřil ke stavebnímu stylu 17. a 18. století.

Alpský dům byl převážně obdélníkového půdorysu, přízemní. Plochá šindelová střecha o sklonu 15 až 25 stupňů, zatížena balvany, skrývala nízký nadezděný půdní prostor, obytné místnosti (často dvě vedle sebe) vyplňovaly jednu část domu, zadní část tvořily maštale, do kterých se přecházelo přes síň u vchodu z obytných místností. Štít a zápraží přesahovaly stěnu zpravidla o více než metr.

Středočeský roubený dům

se stavěl po celé Šumavě, jeho odchylky můžeme spatřit například na Zdíkovsku nebo Vacovsku. Stejně jako alpský dům měl i on obdélníkový půdorys, byl však krytý sedlovou střechou s menší polovalbou se sklonem 45 stupňů. Doškovou krytinu nezatěžovaly kameny a půda nebyla nadezděna. Za sebou řazeny obytné místnosti bývaly menší a za vstupní chodbou u maštalí stávala komora. Do hospodářské části domu se zpravidla chodilo přes zápraží.

 

Šumavský dům (šumavská chalupa)

Filipova Huť, šumavská chalupa s vjezdem do seníku, foto: Radek David (7.10.2011)vznikl kombinací alpského a středočeského stavení. Z alpské chalupy je převzato řazení místností vedle sebe a vnitřní průchodnost celým domem. Stejně tak sklon střechy zůstává mírný mezi 37 a 45 stupni, podkroví štítu je ponecháno předsunuté, u některých domů dosahující až dvou metrů. Ze středočeského domu si přináší střešní polovalbu a chybí také nadezděné podkroví. Typickým znakem šumavského domu je, že roubená zůstává jen hlavní světnice umístěná na čelním nároží a v podstatě celý dům je zděný. K vybavení světnice patří pec, která navazuje na černou kuchyni stávající v chodbě proti vstupním dveřím. Komora byla zděná a umísťovala se ke světnici. Všechny dřevěné části stavby se natíraly volskou krví.

Zrekonstruovaný šumavský dům na Horním Antýglu u Horské Kvildy, foto: Radek David (22.5.2011)Šumavské domy se od sebe lišily pouze v detailech. V dobách největšího kolonizačního rozmachu na Šumavě (18. a 19. století) se ponejvíce stavěly domy pro tento kraj dodnes nejtypičtější: nad čelní polovalbou se stavěla barokní věžička, zejména u králováckých rycht; některé domy měly do štítu vestavěnou širokou pavlač a některé dokonce vrata na seno, dřevěné části domů bývaly zdobeny.

Umístění staveb, působící přirozeně jakoby splývající s okolní přírodou, je typické pro všechny venkovské domy na Šumavě. Jsou zasunuty přímo do svahu, nemají kolem sebe žádné terénní úpravy, pouze chodník na zápraží byl vydlážděn velkými plochými kaneny. Okolí domů netvoří žádné zahrady ani sady, jen při čelní stěně si obyvatelé udržovali malou zahrádku na květiny a zeleninu, chráněnou plaňkovým plůtkem.

Volarský alpský dům

má v šumavské lidové architektuře zcela ojedinělé místo. Tento stavební styl přinesli do Volar v průběhu 16. století osadníci z Tyrolska a Štýrska, kteří si tu dlouho a vědomě udržovali svou alpskou identitu. Volarský alpský dům je jedinečností v šumavské historické architektuře. Má mnoho znaků alpského domu, jeho půdorys je však lichoběžníkový až čtvercový a tvoří jej v podstatě dva oddělené objekty, obytný a hospodářský, mezi kterými vede vysoká klenutá chodba. Oba objekty překrývá roubené nadezděné podkroví zakryté plochou střechou. Ve štítě je zabudovaná dlouhá, dřevěná a nápadně zdobená pavlač.

Novodobá šumavská architektura

V 19. století se začínají v šumavské venkovské architektuře objevovat i zcela nové typy zděných staveb. Na bohatší východ Šumavy proniká z Rakouska zděný typ domu zvaný vierkant. Jedná se o velké patrové stavení s valbovou nebo polovalbovou střechou, často uzavřené do dvorce. Tyto domy jsou převažujícím typem stavení například v obci Pernek.

Výjimečnými domy byly schwarzenberské hájovny a dělnické domy při sklárně v Lenoře. Jejich společným znakem jsou přízemní stavení překrytá vysokými valbovými střechami. Hájovny byly stavěny do uzavřeného dvorce, zatímco lenorské chalupy jsou spíše typem dvojdomků.

Chalupa v Popelné, foto: Helena Fléglová (22.4.2012)Zděný dům obdélníkového půdorysu s polovalbovou střechou je od poloviny 19. století nejčastěji užívanou stavbou. Charakterem navazuje na tradiční šumavský dům, liší se dispozicí místností. Takové domy se nachází například v Horní Plané, Zelené Lhotě nebo v Horní Vltavici...

Devastujícím následkům budování komunismu ve druhé polovině 20. století se nevyhnula ani šumavská lidová architektura. Zhoubné výsledky cesty za „světlými zítřky“ v podobě plenění, rabování a totálního ničení celých obcí a osad v šumavském pohraničí, naproti tomu budování různých ohavných zděných monster po celé Šumavě i v Pošumaví si může každý prohlédnout na vlastní oči (popřípadě na našich fotografiích).

Naštěstí se i v té ponuré době objevili nadšení chalupáři a opravili nejednu polorozpadlou roubenku. Na záchranu některých přispěl dokonce v pozdější době i stát. Bohužel ještě dnes si někteří z vlastníků šumavských pozemků myslí, že si mohou postavit co se jim zlíbí navzdory tomu, že jejich typ stavení nemá v tomto kraji co dělat. Nehledě k tomu, že mnohdy působí jako pověstná „pěst na oko“. Přesto všechno si Šumavu ke svému životu volí většina lidí, kteří s tímto ojedinělým krajem cítí sounáležitost a díky kterým se jedinečná tvář Šumavy má šanci zachovat.

 

 

Menu

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
Náš partner

Vyhledat v textu

Vyhledat v katalogu

24. 8. Bartoloměj

Zítra: Radim


Náš partner
ŠumavaInfo.cz - informační server Šumavy a Pošumaví