ŠumavaInfo.cz

Medvědí stezka (délka 14 km)

 

Soutěska lapků, foto: Helena Fléglová (5.10.2013)Medvědí stezka prochází lesním komplexem jižně od Volar, který je součástí Trojmezenské hornatiny a jehož východní svahy se svažují do Vltavické brázdy. Vznikla v roce 1966 jako výsledek průzkumných terénních prací prachatických ochránců přírody a turistických značkařů. Je vůbec první a tedy nejstarší naučnou stezkou v Jihočeském kraji.

Trasa je značena žlutou turistickou značkou a také značením pro naučnou stezku (bílý čtverec s příčným zeleným pruhem a symbolem medvěda), její začátek a konec vymezují železniční zastávka Ovesná a železniční stanice Černý Kříž.

Jako výchozí „základnu“ doporučujeme zvolit Novou Pec. Jednak z důvodu lepší dostupnosti dopravními prostředky a také s ohledem na větší možnosti pro parkování motorových vozidel. Z Nové Pece je pak na každém z nás, zda použije k dosažení výchozího bodu naučné stezky v Ovesné (3 km po asfaltu) vlastních nohou nebo zvolí pohodlnější dopravu vlakem. 

Odkud na Medvědí stezku

V úvodu jsme si řekli, že způsobů, jak se dopravit do některého z výchozích bodů na Medvědí stezku nebo na její část je několik. Shrneme si tedy všechny možnosti.

Nová Pec

Železniční stanice Černý Kříž, foto: Radek DavidJe ideální základnou k výšlapu, pro motoristy nabízí dobré možnosti parkování. Z Nové Pece se snadno dopravíme do výchozího místa Medvědí stezky, železniční zastávky Ovesná. Můžeme použít jak vlastních nohou (3 km), tak dopravy vlakem (hned první zastávka z N. Pece směrem na Volary). Rovněž se nabízí možnost dojet vlakem až do železniční stanice Černý Kříž, která je druhým výchozím bodem naučné trasy, a odtud stezku absolvovat opačným směrem do Ovesné, potažmo do Nové Pece.

Černý Kříž

Do známé železniční stanice se dopravíte vlakem z Volar, kde můžete pohodlně zaparkovat svá motorová vozidla, nebo ze Stožce, který rovněž nabízí dostatečné parkovací možnosti. Stejně tak je možné přejet vlakem z Volar přímo do zastávky Ovesná a odtud se vrátit po Medvědí stezce do Černého Kříže a vlakem zpět do Volar.

Jelení (Jelení Vrchy)

Železniční zastávka Ovesná, foto: Radek DavidChcete-li si projít jen část trasy Medvědí stezky, stačí se dopravit do osady Jelení (6 km z Nové Pece, dobré podmínky pro parkování), která se nachází přibližně v polovině čtrnáctikilometrové trasy. Můžete si vybrat, zda se vydáte směrem na Černý Kříž nebo Ovesnou.

V každém případě musíte počítat s tím, že bude nutné se do osady vrátit pro zaparkovaný dopravní prostředek, takže se nabízí návrat po téže trase zpět anebo, jste-li více vozidly, nechat jedno z nich v Nové Peci, odkud dopravíte řidiče pro vozidla zaparkovaná v Jelení. Rovněž je možné využít autobusové dopravy Nová Pec – Jelení a to jak pravidelné, tak prázdninové. 

Volary, Stožec

Vlakových spojů z Volar můžete využít do všech tří výchozích míst v okolí Medvědí stezky (mimo osady Jelení) – Ovesná, Nová Pec, Černý Kříž a vždy se z těchto míst dá vlakem vrátit zpět do Volar. Záleží jen na vás, jak si všechny dostupné možnosti zkombinujete. Totéž platí pro návštěvníky, kteří z jakéhokoliv důvodu vychází ze Stožce (placené parkoviště).

Vydejme se  Medvědí stezkou

Dostupnost a náročnost trasy


Medvědí stezka je v úseku Ovesná – Jelení Vrchy středně náročnou trasou, která není vhodná pro dětské kočárky a děti do 5 let pokud nemáte k dispozici zádové sedačky. Bohužel, nedoporučujeme zdolávat tento úsek ani návštěvníkům se sníženou pohyblivostí a vůbec není dostupný lidem na invalidním vozíčku. Medvědí stezka  není určena pro cyklisty (cyklistům vjezd zakázán), lyžařům je zpřístupněna pouze část stezky.

Pro výše uvedené skupiny návštěvníků doporučujeme druhou část stezky vedoucí z osady Jelení do Černého Kříže a naopak. Do Jelení (též Jeleních Vrchů) se pohodlně dopravíte motorovým vozidlem (v osadě je poměrně velké placené parkoviště) i na kole z Nové Pece. Do Černého Kříže vás dopraví vlak z Volar nebo Stožce (placené parkoviště pro motorová vozidla) a také z Nové Pece. Z Jeleních Vrchů můžete bez problémů absolvovat i část prvního úseku naučné stezky, a to směrem k Jelenímu jezírku.
 


Popis trasy

 Úsek: Ovesná – Jelení jezírko – Jelení (Jelení Vrchy)

Dračí tlama, foto: Radek David (5.10.2013)Z železniční zastávky Ovesná nás žlutá značka vede po asfaltové silničce, ze které asi po 300 metrech odbočíme vlevo a poměrně strmým stoupáním přicházíme k prvnímu skalnímu útvaru nazvanému „Dračí tlama“. Vůbec celá tato první polovina Medvědí stezky prochází až pod vrchol hory Perník žulovým skalním městem, které nemá v ČR obdoby. Většina skalních útvarů je příhodně pojmenována.


V současnosti některé z nich zakrývají vzrostlé stromy (Hlava telete, Obří kostky, Medvědí vyhlídka), jiné se naopak, díky polomům, plně obnažily (Kamenná kráska), ale opět rychle zarůstají přirozeně se obnovujícím lesním porostem.

Perníková skála, foto: Radek David (5.10.2013)Popisovat každý krok typické lesní pěšiny nemá smysl a tak se vraťme spíše k popisům skalních útvarů, kolem kterých postupně procházíte z nichž mnohé, bohužel, již nejsou označeny názvy, které pro ně vymysleli objevitelé a tvůrci stezky. 
Před lety poskytovaly některé skalní útvary výhled na protější Želnavskou hornatinu, dnes všechna výhledová místa zakrývají vzrostlé stromy. Pokračujeme v chůzi k dalšímu útvaru „Skalnímu hradu“ (není označen) a „Kazatelně“ (neoznačena). Z Kazatelny spatříme na blízkých útvarech zvětráváním vzniklé prohlubně tzv. „Obětní mísy“ porostlé nálety smrčků.

Gotický portál, foto: Helena Fléglová (5.10.2013)Trošku nepřehledně turisticky značenou planinkou přicházíme k „Perníkové skále“, kde můžeme obdivovat obrovité žulové desky demonstrující mohutný rozpad žuly a posuny jednotlivých žulových bloků.

Skalní kaple, foto: Radek David (5.10.2013)Pod jedním z nich vede naše stezka dál směrem ke skupině útvarů „Pokličky“, „Skalní stan“ a „Voštiny“ (vše neoznačeno). Po krátké chůzi nacházíme další skupinu skal - „Přístřešek samotáře“ (neoznačen) a „Soutěsku lapků“, kolem které prochází naše trasa pod „Gotickým portálem“ k „Mechové pyramidě“ (neoznačena). Po prohlídce pokračuje chodník dál a po mírném stoupání přicházíme k útvaru „Skalní vyhlídka“ (neoznačena), ze které díky stromům není nic vidět a spíše si všímáme okolních skalních útvarů: „Lovecké jeskyně“, „Podepřené tuny“ a „Lodní přídě“ (vše neoznačeno). Cestou si všímáme tzv. „chůdových“ kořenů smrků, známého jevu např. z Boubínského pralesa. Stezka nás dál vede, dnes již zarostlou původní mýtinou a to se pomalu blížíme ke skupině útvarů začínající „Poustevnou“ (neoznačena), kde si můžeme malinko zkrátit cestu puklinou po dřevěném žebříku ke „Skalní kapli“ a cestou od ní vidíme před sebou skalní „Hřib“. Nedaleko od něj, schovanou ve skupině vzrostlých náletů smrků, najdeme geologickou perlu Šumavy - „Viklan“.


Kamenná kráska, foto: Radek David (24.4.2011)Pokračujeme dál a záhy procházíme mělkým údolím protkaným potůčky a po krátkém výstupu kolem řady skalních útvarů přicházíme k „Pašeráckému úkrytu“ (neoznačen) a poté na náhorní plošinu směrem ke „Kamenné krásce“, která byla ještě před pár lety schována v lese. Za své jméno vděčí své pravé polovině připomínající hlavu sochy starých Inků. Prostor mezi Kamennou kráskou a skalní „Pýchavkou obrovskou“ (neoznačena) je díky polomům jediným vyhlídkovým místem první půlky naší trasy. Náhorní plošina poskytuje výhled na Želnavskou hornatinu s nejvyšším vrcholem hory Knížecí stolec a druhým nejvyšším vrchem horou Lysá. Bez povšimnutí (díky porostu) míjíme zajímavý skalní útvar „Hlavu telete“ (neoznačen) a blížíme se k zarůstající, překrásné skupině nepojmenovaných skal a o kousek dál k již zarostlým „Obřím kostkám“ a nedaleko od nich procházíme skupinou skal „Hotel datlů“ (neoznačen), předposlední na naší stezce.

Medvědí vyhlídka, foto: Helena Fléglová (5.10.2013)Po chvíli nepříliš strmého stoupání přicházíme na svah pod vrcholem hory Perník (dříve: Perníkový vrch, 1.049m), který tvoří rozmanité, nádherné žulové útvary protkané mnoha cestičkami a zákoutími s příhodným názvem - "Medvědí vyhlídka"

Bohužel, kdysi nádherný kruhový výhled z Medvědí vyhlídky dnes překrývají vzrostlé stromy. Prozkoumáme všechny sluje, balkónky a skalní kostky a pomalu scházíme smrkovým porostem dolů, kde je smrk vystřídán smíšeným lesem a cesta nás přivádí k Jelenímu jezírku.
Uměle vybudovaná retenční nádrž sloužila pro plavení dříví Schwarzenberským plavebním kanálem. Od Jeleního jezírka odbočuje žlutá doleva a vyvádí nás na asfaltovou lesní cestu, po které dojdeme do osady Jelení Vrchy. 

 

Úsek: Jelení Vrchy – Pomníček posledního medvěda – Černý Kříž


Pomník posledního medvěda, foto: Radek DavidV osadě Jelení (Jelení Vrchy) se můžete posilnit nejen pitím a jídlem z „vlastní kapsy“, ale je dobré i podpořit místní podnikatele a pochutnat si na klasických specialitách z jejich kuchyní. Kromě odpočinkových míst s možností nasycení je v osadě i několik zajímavostí, týkajících se historie.

Medvědice na zámku Ohrada, foto: Radek DavidV nejstarší schwarzenberské hájovně v okolí je v přilehlé stodole otevřeno muzeum Schwarzenberského kanálu - Expokanál, věnováno této unikátní významné památce, která zdejší osadou prochází. Součástí expozice je světelná maketa celého kanálu a v obci se každoročně koná i praktická ukázka plavení dřeva. Hned nad osadou, v blízkosti parkoviště, ústí tzv. Dolním portálem unikátní 429 metrů dlouhý tunel vybudovaný právě na Schwarzenberském kanále.

Medvědí stezka u medvědího pomníčku, foto: Radek David (5.10.2013)Po odpočinku, občerstvení a prohlídce okolí Jelení se vydáme dále po naší žluté trase lesní cestou označovanou kdysi jako Medvědí cesta (Bärenstrasse). Cesta se vine stráněmi, před lety při cestě stával starý roubený lovecký srub, který dnes znáte jen ze starších snímků.

Po chvíli chůze spatříme šipku upozorňující nás na tzv. Medvědí kámen (Bärenstein) – místo zástřelu posledního šumavského medvěda.  Medvědice, jejíž vycpanina je dodnes součástí expozice loveckého zámečku Ohrada u Hluboké nad Vltavou, byla na tomto místě zastřelena 14. listopadu 1856 synem schwarzenberského hajného z Reidelhütte Janem Jungwirthem.


Pokud hovoříme o posledním medvědu na Šumavě, bylo by spravedlivé přesněji uvést, že se jedná o posledního fyzicky doloženého medvěda. V roce 1860 jsou hlášeny medvědí stopy z Bavorského lesa. V pamětní knize zátoňského polesí ve volarské Erlenau (Olšina) se píše o zaznamenaných medvědích stopách dne 26. února 1864, které o dva dny později ověřuje nadlesní Josef John a tentýž muž potvrzuje, že se medvěd potuluje kolem bavorského Finsterau nedaleko Bučiny. Později medvěd uvízne ve smyčce pytláka, který jeho kůži prodává ve Volarech. Koncem 19. století byly – dle vyprávění pamětníků z Prášil a okolí – nalézány medvědí stopy na jižním a jihozápadním svahu Plesné.

Rudolfův kámen, foto: Radek DavidPokračujeme dál krásnou přírodou, sledujeme krásu horských smrčin a bukových hájů. Pravou nádheru bučin oceníme zejména v období babího léta, kdy si teplý větřík pohrává s překrásně zbarveným listím. Vnímavý zrak spatří při cestě vyrostlici živce i nedaleký balvan  s vytesaným nápisem „BAEREN STRASSE 1880 ČR“, upomínající na již popsané události z roku 1856. Stezka pokračuje dál klesajícím úsekem ve smrkovém lese, když po levé straně spatříme další skupinu skalních bloků, kde na jednom z nich objevíte označení: „RUDOLFSTEIN 17.7.1871“, tedy Rudolfův kámen. Kámen připomíná cestu korunního prince Rudolfa, kterou provedl se svým doprovodem z Vodňan přes „hory a lesy šumavské“ na schwarzenberské panství Český Krumlov.

Kámen kurunního prince Rudolfa, foto: Radek DavidNa protější straně můžete na svazích spatřit staré jedle, kterých stáří se odhaduje na 250 let a také smrky vytvářející tzv. „chůdové kořeny“.

Stezka nás vede dál přes křižovatku lesních cest a v lesích přibývá porostů borovice lesní. Míjíme i světlinu, která nám po levé straně umožňuje spatřit masív Stožce a o něco níže procházíme opět kolem kamene s vytesaným nápisem, tentokráte: „KRONPRINZ RUDOLF STEIG“ - Stezka korunního prince Rudolfa, který je opět připomínkou historické cesty prince Rudolfa. Naše cesta se blíží do údolí Hučivého potoka, kde na křižovatce lesních cest pomalu končí, poslední zákruty cesty a přicházíme do železniční stanice Černý Kříž, cíle naší cesty.

 


Medvědí stezkou na lyžích

Pro lyžaře zůstává průjezdná pouze polovina MS z osady Jelení do Černého Kříže. Opět je důležité si zvolit výchozí místo. Varianty dopravy na tato místa zůstávají jak uvádíme v stati "Způsoby dopravy". Zbývá si jen vybrat z redukované nabídky zimních tras.

Výchozí místo Nová Pec

Z Nové Pece se vydejme po udržované stopě směr Plešné jezero. Po 1,7 km přijedeme na rozcestí Raškov můžeme zvolit další cestu vpravo po strojově neudržované nenáročné stopě k Rosenauerově kapličce(5,9 km) odtud jsou již jen dva kilometry udržovanou stopou do osady Jelení. Druhá možnost se nabízí vydat se z Raškova doleva po strojově udržované stopě přes Říjiště (1,2 km) na rozcestí Hučina (6,9 km), kde po odbočení doprava přijíždíme po dvou kilometrech do osady Jelení. Jednu z těchto dvou tras si pak zvolíme pro pozdější návrat do Nové Pece.

Jelení - Stožec nebo Černý Kříž

Po strojově udržované trase, vedené po žluté turistické cestě, Medvědí stezce (Medvědí a Rudolfova cesta), dojedou lyžaři až na rozcestí nedaleko kamene korunního prince Rudolfa, asi 1,3 km od železniční stanice Černý Kříž. Kdo si zvolil za cíl či výchozí místo tuto železniční stanici pokračuje po již strojově neudržované, nicméně nenáročné trase. Je-li vaším cílem, nebo výchozím místem Stožec, pokračujte vlevo po upravované stopě. Po jednom a půl kilometru jízdy přejíždíte na Tovární cestu, která vás zavede po 3,6 km do cíle cesty.

 

Co by vás mohlo zajímat

Jak vznikaly žulové útvary na Medvědí stezce


Na Medvědí stezce, foto: Helena Fléglová (5.10.2013)Žuly (granity) vznikaly na území Šumavy jako vyvřeliny během horotvorných procesů v období variské orogeneze (vrásnění) před 320 až 300 miliony lety. Podle struktury, složení a výskytu je na území Šumavy rozlišováno několik typů granitů. Medvědí stezka a skalní útvary na ní jsou, stejně jako celý masív Trojmezné hornatiny, tvořeny žulou eisgarského typu, známou jako Pleknštejnská žula (světlá dvojslídá hrubozrnná žula o velikosti zrn v průměru 5 mm). Jednolité těleso této žuly přesahuje do Rakouska i Německa. Na české straně je přibližně 13 km dlouhé a 10 km široké.

Za svůj současný bizarní vzhled vděčí skalní útvary na Medvědí stezce období čtvrtohor, jehož typickým jevem bylo střídání doby ledové a doby meziledové, trvající 2 miliony let. Střídání teplot kolem bodu mrazu a účinky mrznoucí vody způsobily intenzivní narušování hornin, tzv. mrazové zvětrávání. Produktem tohoto zvětrávání je právě deskovitá, lavicovitá forma rozpadu původně hranolovitých balvanů a skal. Poslední období doby ledové skončilo přibližně před 10 tisíci lety. V četných skalních puklinách se usazují částice půdy. Zde se zachycují semena stromů, které zakořeňují a prorůstající kořeny rovněž způsobují částečný rozpad skal.

 

Schwarzenberský plavební kanál

Schwarzenberský kanál na Jeleních Vrších, foto: Radek David (24.4.2011)Technický fenomén Šumavy, postavený průběžně v letech 1789 – 1824 na základě projektu lesního inženýra Josefa Rosenauera (1735 – 1804). V délce 45 km a při převýšení 615 m sloužil k plavení dříví ze Šumavy k Dunaji v Rakousku a později i k Vltavě. Stavba byla započata 29. dubna 1789, pokračovala ve dvou etapách a celý kanál byl uveden do provozu 5. května 1824. 

První etapa stavby tzv. „starý kanál“, byla realizována samotným Rosenauerem v letech 1789 – 1793. V délce necelých 32 kilometrů vedl od ústí potoka Zwettlbach do řeky Grose Mühl k osadě Jelení Vrchy. 
Druhou etapu tzv. „nový kanál“ již realizovali inženýři Falta a Kraus v letech 1821 – 1822. Nový kanál, včetně tunelu, vedl z Jeleních Vrchů k Rosenauerově nádrži na úpatí Třístoličníku.

K celkové délce kanálu je třeba připočíst i délku všech smyků a regulací potoků a vznikne nám úctyhodné číslo 89,7 km. K napájení mu posloužila voda z trasu křižujících 27 potoků, tři vodních nádrží a Plešného jezera. Původně byl kanál určen k plavení polenového dříví do Vídně a tak první zkušební plavba proběhla 15. dubna 1791 (do Vídně dřevo dorazilo 23.4.).

Schwarz. kanál - dolní portál Jelení Vrchy, foto: Radek David (24.4.2011)Želnavský smyk byl vybudován v roce 1887 a kanál byl ním upravován pro plavbu až 24 metrů dlouhých klád k Vltavě a železničnímu překladišti v Nové Peci. Pravidelná plavba do Rakouska byla ukončena v roce 1891 a definitivně skončila v roce  1932. Kmenové dříví se v částech kanálu plavilo ještě v roce 1962, definitivní konec plavení pak nastal v roce 1966.

V posledních asi 20 letech došlo k rekonstrukci částí této významné technické památky a to v úsecích: Jelení, křížení se Stockým potokem, u Rosenauerova pomníku v Rakousku a u bývalé osady Otov.

 

Zvířena

Zvířena v okolí Medvědí stezky není nijak výjimečná. O medvěda již nezavadíte a tak nezbývá, než se spokojit s vědomím, že moc živočichů při své cestě, díky jejich plachosti, nepotkáte. Přesto je na místě si alespoň teoreticky něco málo povědět o živočišné říši, které má v této lokalitě svůj domov.

Z kdysi na Šumavě vyhubených velkých predátorů jistě každý uvítá návrat krásné kočky rysa ostrovida. Z ostatních savců se zde běžně vyskytují jelen evropský, srnec obecný, jezevec lesní, liška obecná, kuna lesní a skalní, oba druhy veverek...

Opeřenci jsou zastoupeni mnoha druhy a to i některými vzácnými. Mezi ty větší můžeme zařadit oba druhy káňat lesní i rousnou, největšího bojovníka mezi dravci jestřába lesního, největší sovu výra velkého i jeho menší příbuzné kulíška nejmenšího, puštíka bělavého a sýce rousného. Zástupce krkavcovitých představují vrána obecná černá, straka obecná a sojka obecná. Šplhavce reprezentují datel černý, strakapoud velký, žluna zelená. Z drobného ptactva jmenujme sýkory (koňadra, modřinka, uhelníček, babka, parukářka), dále hýla obecného, pěnkavu obecnou nebo křivku obecnou.

Květena

Lišejník dutohlávka červcová, foto: Radek DavidŘíše rostlin je podél Medvědí stezky a jejího okolí zastoupena poměrně bohatou škálou mnohdy i vzácných druhů. Nejsme však vědeckou publikací a tak si řekneme něco jen o těch, které vás budou doprovázet během vaší procházky.

Na první pohled si každý jistě všimne bohatého výskytu mechů (rašeliník ostrolistý a člunkolistý, ploník obecný...), lišejníků (dutohlávka sobí, lesní červcová, pukléřka islandská, terčovník zední, provazovky...) i kapradin (kapraď samec, osladič obecný...). Bez povšimnutí nezůstanou ani obě známé brusnice – borůvka a brusinka. Z bylin vzpomeňme některé chráněné druhy; na jaře kvetoucí dřípatku horskou (ohrožený druh v ČR), prhu arniku (ohrožený druh v ČR), starčeky. Poměrně často se vyskytující sedmikvítek evropský, devětsil bílý, šťavel kyselý, vraní oko čtyřlisté, pomněnka bahenní,  černýš lesní, bika lesní, podbělice alpská, vrbovka úzkolistá...

Nutno upozornit na zákaz jakéhokoliv trhání a sběru bylin a lesních plodů!

 

Doporučené mapy

ŠUMAVA – Trojmezí, Horní Lipno, (1 . 25000) vydavatel Shocart. Obsahují turistické i cykloturistické trasy - nejpodrobnější mapy na trhu. 
ŠUMAVA – Trojmezí (č. 36, 1 : 50000), vydavatelství Shocart
ŠUMAVA – Trojmezí (č. 66, 1 : 50000), vydavatelství KČT 

 

Zpět na Naučné stezky...

 

 

 

 

Menu

Náš partner
http://www.ceske-sjezdovky.cz/hory-strediska/sumava.html
ŠumavaInfo.cz - informační server Šumavy a Pošumaví